Kvadratura

It. quadratura. Nástěnná či nástropní malba iluzivní, perspektivně projektované architektury, která obvykle rámuje figurální motivy a tvoří transitní prvek mezi reálnou trojrozměrnou architekturou a malovaným figurálním výjevem.

Kvadraturu lze vnímat jako rafinovaný architektonický rámec figurální scény. Kvadratura často vytváří na plochách stěn, stropů a kleneb nové fiktivní architektonické prvky a reálnou architekturu tak výrazně artikuluje. Typickou kvadraturou je malovaná sloupová architektura na horizontální ploše stropu či klenby, která vytváří dojem vyšších pater arkádového nádvoří paláce či zámku. Uprostřed obíhající kolonády se pak otevírá iluzivní sfondato, tedy pohled na nebesa obydlená transcendentálními bytostmi (v sakrální architektuře Nejsvětější Trojice, andělé, světci, v profánní architektuře pak antičtí bohové a hrdinové, personifikace ctností apod.).

Tvorba kvadratur vyžaduje dobré znalosti a zkušenosti v oblasti perspektivní projekce na rovných i zakřivených plochách (klenbách). Kvadratura byla často dílem specializovaných kvadraturistů, kteří spolupracovali s figuralisty. Kvadraturisté se nezřídka věnovali také tvorbě jevištní architektury.

Vznik kvadratury souvisí s objevem či redefinováním principů lineární perspektivy na počátků 15. století. Od 16. do 18. století byla největším centrem kvadratury Boloňa. K nejvýznamnějším boloňským kvadraturistům patřili Girolamo Curti zv. il Dentone (1575–1632) a jeho žáci Michele Angelo Colonna (1604–1687) a Agostino Mitelli (1609–1660). Na přelomu 17. a 18. století se v Evropě proslavili příslušníci umělecké rodiny Galli-Bibena. Několik boloňských kvadraturistů se uplatnilo také v habsburské monarchii i v Čechách a na Moravě.

Velké sofistikovanosti dosáhlo dílo tridentského jezuitského architekta a malíře Andrey Pozza (1642–1709), který byl také autorem vlivného traktátu Perspectiva pictorum et architectorum, jehož dva díly byly poprvé vydány v latinsko-italské verzi v Římě v letech 1693 a 1700 a posléze se dočkaly řady vydání v různých jazycích. Jedním z Pozzových žáků a následovníků se stal v Praze usazený malíř Jan Hiebel (1679?–1755).

Historické traktáty

Jean Dubreuil, La perspective pratique [III], ou se voyent les beautez et raretez de cette Science: avec les methodes pour les pratiqver sur toutes sortes de Plans, et les effets admirables des trois rayons, droit, reflechy, et brisé, Paris 1649; Abraham Bosse, Moyen vniuersel de pratiquer la perspectiue sur les tableaux, ou surfaces irregulieres. Ensemble quelques particularitez concernant cet art, & celuy de la graueure en taille-douce, Paris 1653; Giulio Troili, Paradossi per pratticare la prospettiva senza saperla, fiori, per facilitare l’intelligenza, frvtti, per non operare alla cieca. Cognitioni necessarie a pittori, scultori, architetti, ed à qualunque si diletta di disegno, Bologna 1672; Andrea Pozzo, Perspectiva pictorum et architectorum | Prospettiva de pittori e architetti I–II, Romae 1693–1700; Andrea Pozzo, Perspectiva pictorum et architectorum | Die Mahler und Baumeister Perspectiv I–II, Augustae Vindelicorum 1706; Ferdinando Galli Bibiena, L’architettura civile preparata sú la geometria, e ridotta alle prospettive, Parma 1711.

Literatura

Pavel Preiss, Barokní ilusivní nástěnná malba architektur v Čechách a její slohový původ (disertační práce, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova), Praha 1949; Pavel Preiss, Baroková ilusivní malba architektur a Čechy, in: Dobroslav Líbal – Milada Vilímková (edd.), Umění věků. Sborník k sedmdesátým narozeninám profesora Dra Josefa Cibulky, Praha 1956, s. 172–178; Bernhard Kerber, Andrea Pozzo, Berlin 1971; Ingrid Sjöström, Quadratura. Studies in Italian Ceiling Painting (Acta Universitatis Stockholmiensis 30), Stockholm 1978; Ulrike Knall-Brskovsky, Italienische Quadraturmalerei in Österreich (Dissertationen zur Kunstgeschichte 21), Wien – Köln – Graz 1984; Ezzia Gavazza, Lo spazio dipinto. Il grande affresco genovese nel’600, Genova 1989; Ebria Feinblatt, Seventeenth-Century Bolognese Ceiling Decorators, Santa Barbara 1992; Herbert Karner, Zur Rezeption des Scheinarchitektonischen Werkes von Andrea Pozzo in den Habsburgischen Ländern nördlich der Alpen im 18. Jahrhundert (Diessertation, Universität Wien), Wien 1995; Alberta Battisti (ed.), Andrea Pozzo, Milano – Trento 1996; Vittorio De Feo – Valentino Martinelli (edd.), Andrea Pozzo, Milano 1996; Fauzia Farneti – Stefano Bertocci (edd.), L’architettura dell’inganno a Firenze. Spazi illusionistici nella decorazione pittorica delle chiese fra Sei e Settecento (Saggi e documenti di storia dell’architettura 38), Firenze 2002; Fauzia Farneti – Deanna Lenzi (edd.), L’architettura dell’inganno. Quadraturismo e grande decorazione nella pittura di età barocca (Atti del Convegno Rimini, 28.–30. novembre 2002), Firenze 2004, s. 119–132; Peter Vignau-Wilberg, Perspektive und Projektion Andera Pozzos. Architekturtheorie und ihre Praxis (Punctum 19), München 2005; Fauzia Farneti – Deanna Lenzi (edd.), Realtà e illusione nell’architettura dipinta. Quadraturismo e grande decorazione nella pittura di età barocca (Lucca, 26.–28. maggio 2005), Firenze 2006; Marinella Pigozzi (ed.), La percezione e la rapppresentazione dello spazio a Bologna e in Romagna nel Rinascimento fra teoria e prassi (Lexis. Biblioteca delle arti 3), Bologna 2007; Eugenia Bianchi (ed.), Andrea Pozzo (1642–1709). Pittore e prospettico in Italia settentrionle (Catalogo, Museo Diocesano Tridentino), Trento 2009; Pascal Dubourg Glatigny, Andrea Pozzo e l’architettura prospettica, in: Alessandro Franceschini – Luciana Giacomelli – Mauro Hausbergher – Armando Tomasi (edd.), Tra Illusione e scienza: l’arte secondo Andrea Pozzo, Trento 2009, s. 13–30; Richard Bösel – Lydia Salviucci Insolera (edd.), Mirabili Disinganni. Andrea Pozzo (Trento 1642 – Vienna 1709). Pittore e architetto gesuita, Roma 2010; Matthias Bleyl – Pascal Dubourg Glatigny (edd.), Quadratura. Geschichte – Theorie – Technik, Berlin 2011, s. 165–178; Stefano Bertocci – Fauzia Farneti, Prospettiva, luce e colore nell’illusionismo architettonico. Quadraturismo e grande decorazione nella pittura di età barocca, Roma 2016.

Externí odkazy

Quadraturismo, in: Treccani; Quadtaturisti, in: Treccani