Harovník, Fabián Václav

(doložen v Praze od roku 1635 – pohřben 4. prosince 1683, Praha)

Též též Horovník, Horownik, něm. Fabian Wenzel Harownig. Pražský malíř, autor figurálních nástěnných maleb a kvadratur a oltářních i závěsných obrazů. Též autor jevištních dekorací.

Fabián Václav Harovník pocházel ze staroměstské měšťanské rodiny. Jeho otcem byl zřejmě knihař Jan Adam Harovník (†1630), matka se jmenovala Anna. Fabián Václav se narodil snad v roce 1606 nebo 1607. Přesné datum a místo narození však neznáme a nic nevíme ani o jeho uměleckém školení.

V roce 1635 zdědil po matce rodinný dům v Havelské čtvrti a získal městské právo na Starém Městě. Bydlel však na Novém Městě a by členem novoměstského malířského cechu. Za třicetileté války se v letech 1639–1645 stal velitelem jednoho z oddílů městské domobrany. V roce 1648 se pak spolu se svými dvěma tovaryši, které na vlastní náklady vyzbrojil, aktivně zapojil do obrany Prahy proti švédskému vojsku. Údajně také nechal zbořit svůj dům blízko městských hradeb a získaný stavební materiál poskytl na stavbu opevnění. Za to byl císařem Ferdinandem III. dne 10. ledna 1654 nobilitován a získal erb a přídomek po svém strýci Janu Sferinovi ze Sferinu („z Sphaerinu“).

Dne 13. června 1650 byl jako měšťan Starého Města vyzván ke vstupu do staroměstsko-malostranského malířského cechu. Před tím byl členem novoměstského malířského cechu a proto na Starém Městě nemusel předložit mistrovský kus, složil však povinné poplatky. Dne 27. června téhož roku připojil svůj podpis pod žalobu na Jana Pavla Dvorského, který odnesl svícny a poškodil baldachýn u oltáře sv. Lukáše v kostele Panny Marie před Týnem. Ve dnech 8. května a 6. srpna 1651 se zúčastnil schůzí staroměstského malířského cechu. Dne 13. srpna 1651 byl přítomen jednání se štolířem Jindřichem Majerem. Dne 8. října téhož roku přispěl spolu s dalšími mistry 45 grošů na oslavu svátku sv. Lukáše. Dne 10. října zasedl v komisi, sestavené kvůli štolířům bratřím Majerům. Ve dnech 10. února, 28. a 30. dubna a 21. července 1652 se zúčastnil schůzí cechu. Dne 22. května 1653 se zúčastnil volby, při které byl vybrán představeným cechu Karel Škréta. Dále jmenován na zasedáních cechu 20. července a 12. října 1653. Dne 15. října se na schůzi nedostavil, ale odvedl kvartální platbu. Na schůzi 23. října byl Harovník zvolen jedním ze starších cechu. Dne 5. února 1654 se zapojil do jednání s představiteli novoměstského cechu o udržování oltáře sv. Lukáše v kostele Panny Marie před Týnem.

Dne 22. února 1654 malířský cech jednal o Karlu Jablonském z Nového Města pražského, kterého Harovník přijal na sedm let do učení. Dne 13. března téhož roku byl spolu s Abrahamem Melberem vyslán k novoměstskému malířskému cechu, aby zde intervenoval proti přijetí štolířů bratří Majer, přičemž jejich žádosti bylo vyhověno. Během let 1654–1656 doložena jeho účast na dalších schůzích staroměstského cechu.

Dne 24. listopadu 1659 Harovník koupil dům v Žabovřeskách za 450 zl.

Fabián Václav Harovník navrhl sedm scénických dekorací pro německou verzi opery podle libreta Francesca Sbarry (1611–1668) Betrug der Allamoda, provedenou 30. září 1660 v Martinickém paláci na Hradčanech. Podle návrhů vzniklo album rytin, které vydal v Praze téhož roku Batazar Goliáš. Rytiny provedli Jan Kryštof Smíšek a Frater Constantinus (Dlabacž 1815, I / s. 565; Scherl 2003; Zapletalová 2020).

Harovníkovy nástěnné malby jsou provedeny technikou secco. Náměty a kompozice často vycházejí z grafických předloh. Harovníkova svérázná tvorba má ve zpracování kompozic a v neumělém pojetí lidských figur poněkud naivní rysy. Přesto se v polovině 17. století stal vyhledávaným umělce a jedním z nejúspěšnějších tvůrců nástěnných maleb. Během padesátých až sedmdesátých let se v Čechách uplatnil při výzdobě rezidencí významných aristokratů. Zaměstnávali jej knížata Ottavio Piccolomini a Václav Eusebius z Lobkovic a hrabata Walter Leslie a Jan Antonín Losy z Losinthalu, i představitelé různých církevních řádů.

Dílo

po roce 1648, Praha

Oprava malby a zlacení na kamenném erbu, snad na věži Karlova mostu.

po roce 1648, Praha – Nové Město, palác Losyů z Losinthalu

Malby heraldických figur a ornamentů na dřevěném záklopovém stropě, provedené nejspíše při opravě paláce poškozeného během švédského obležení Prahy. Volba heraldických motivů zřejmě souvisí s povýšením Jana Antonína Losyho z Losinthalu st. do panského stavu v prosinci 1648 (malby stylově blízké Harovníkově tvorbě).

1651–1652, Náchod, zámek

Podíl na výzdobě stropu Španělského sálu (zaniklé v 18. století) a snad i kaple Nanebevzetí P. Marie v zámku Ottavia Piccolominiho, ve spolupráci s malířem Giovannim Vanettim.

kolem 1660, Nové Město nad Metují, zámek

Výzdoba sálů, pokojů a kaple v zámku hraběte Waltera Leslieho (Nokkala Miltová 2015; Nokkala Miltová 2016).

1663, Praha – Hradčany, Loreta

Cyklus malovaných scén ze života Panny Marie (v minulosti dočasně odkryta jedna z lunet s malbou, která byla připsána Harovníkovi, srov. Šroněk 1986).

1664–1668, Pražský hrad, Lobkovický palác

Výzdoba jídelny, předsálí, kaple sv. Václava a hlavního sálu v paláci knížete Václava Eusebia z Lobkovic.

kolem 1670, Štěkeň, zámek

Výzdoba hlavního sálu v zámku hraběte Jana Antonína Losyho z Losinthalu. Podstatnou část malby na zděné neckové klenbě zabírá kvadratura s vysokou sloupovou architekturou, projektovaná s polyfokální perspektivou. Uprostřed jsou vyobrazeny andělé s erby stavebníka Jana Antonína Losyho z Losinthalu st. a jeho manželky Anny Konstancie Kollerové z Lerchenriedu. V malovaném vlysu po obvodu jsou namalovány medailony s bustami římských císařů (malba připsána Fabiánu Václavu Harovníkovi, srov. Svojanovský 1997).

1681, Praha – Staré Město, kostel Panny Marie před Týnem

Tři malované erby na klenbě hlavní lodi (znaky císařství a českého a uherského království), za které 19. července 1681 dostal zaplaceno 30 zl.

1682, Praha – Staré Město, kostel Panny Marie před Týnem

Štafírování a zlacení hlavního oltáře v kostele, za které malíř v roce 1682 obdržel 220 zl.

Literatura

Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815, sl. 565; Antonín Rybička, Pomůcky k životopisnému slovníku českých malířů, Památky archaeologické a místopisné 3, 1859, s. 137–139 (139); Antonín Rybička, Měšťané a studující Pražští r. 1648. Pomůcka místo- i rodopisná, Sborník vědecký musea království Českého 3, 1870, s. 3–39 (15); Karel Vladimír Herain, České malířství od doby rudolfinské do smrti Reinerovy. Příspěvky k dějinám jeho vnitřního vývoje v letech 1576–1743, Praha 1915, s. 27, 34, 35, 61–63, 70; Rudolf Kuchynka, Manual pražského pořádku malířského z let 1600–1656, Památky archaeologické 28, 1915, s. 24–46 (37); Marie Závorková, Fabián Václav Harovník, Památky archeologické 38, 1932, s. 62–69; Oldřich J. Blažíček, F. V. Harovník a rokoková nástropní freska v náchodském zámku, Památky archeologické 43, 1948, s. 86; Michal Šroněk, Fabián Václav Harovník: práce v pražské Loretě, pozůstatek knihovny, Umění 34, 1986, s. 451–455; Michal Šroněk, Barokní malířství 17. století v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/1, Praha 1989, s. 324–356 (352); Michal Šroněk, Harovník, Fabián Václav, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 246; Michal Šroněk – Lubomír Konečný, Malířská výzdoba Lobkovického paláce, Umění 43, 1995, s. 433–441; Martin Halata, Kniha protokolů pražského malířského cechu z let 1600–1656, Praha 1996, s. 143, 145, 146, 148–153, 156, 157, 160, 161, 163, 164, 167, 168, 172, 173, 175, 178, 180, 182, 184, 186, 187, 189–191; Michal Šroněk, Pražští malíři 1600–1656. Mistři, tovaryši, učedníci a štolíři v Knize Staroměstského malířského cechu. Biografický slovník (Fontes historiae artium I), Praha 1997, s. 43–47; Petr Svojanovský, Fresco Fabiána Václava Harovníka v zámku ve Štěkni, Zprávy památkové péče 58, 1997, s. 79–82; Adolf Scherl, Fabián Václav Harovník, Divadelní revue 14, 2003, s. 72; Radka Miltová, Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, Brno 2009, s. 41–43; Radka Nokkala Miltová, Ex Bello Pax. Oslava Waltera Leslieho v malbách na zámku v Novém Městě nad Metují, Opuscula Historiae Artium 64, 2015, s. 32–49; Radka Nokkala Miltová, Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690, Praha 2016, s. 22–63; Vendula Prostředníková, Studie o malířských realizacích Fabiána Václava Harovníka (magisterská práce – Filozofická fakulta Univerzity Palackého), Olomouc 2017; Jana Zapletalová, The Play Betrug der Allamoda and Prints Based on Drawings and Designs by Fabián Václav Harovník, Opuscula historiae artium 69, 2020, s. 124–143; Jana Zapletalová, Giovanni Vanetti, Fabián Václav Harovník a nástěnné malířství v Čechách po třicetileté válce, Umění 68, 2020, s. 26–40; Radka Heisslerová, Malíři Nového Města pražského v období baroka. Edice písemných materiálů novoměstského malířského cechu, Praha 2022, s. 24, 25, 29, 181, 189, 202.

Externí odkazy

Adolf Scherl, Harovník, Fabián Václav, in: Česká divadelní encyklopedie.

Fabián Václav Harovník (?), Figury erbu Losyů z Losinthalu, malba na dřevěném stropě, palác Losyů z Losinthalu, Praha – Nové Město, kolem 1655 (foto: Martin Mádl, ÚDU AV ČR)
Fabián Václav Harovník, Parnas, nástropní malba, jídelna, Lobkovický palác, Pražský hrad, 1665 (foto: Martin Mádl, ÚDU AV ČR)
Fabián Václav Harovník, Heraldická oslava Jana Antonína Losyho z Losinthalu st. a Anny Konstancie Kollerové z Lerchenriedu, hlavní sál, zámek Štěkeň, kolem 1670 (foto: Martin Mádl, ÚDU AV ČR)

Napsat komentář