Stevens, Antonín

(asi v roce 1608, Praha – kolem roku 1675, Praha)

Celým jménem Antonín Arnošt Stevens ze Steinfelsu, malíř, autor portrétů a náboženských obrazů, autor nástěnných maleb, inventor grafických listů. Činný v Praze ve druhé třetiny 17. století. Vedle Karla Škréty významný tvůrce raného baroka v Čechách.

Byl synem v Praze usedlého vlámského malíře specializovaného na krajinomalbu Pietera Stevense († po roce 1626), který nejspíš roku 1590 přišel na dvůr císaře Rudolfa II. Základům malířského řemesla se naučil patrně u svého otce, rozhodující byla studijní cesta v první polovině třicátých let 17. století, uskutečněná nejspíš po Německu a Nizozemí. Po svém návratu do Prahy roku 1635 zaznamenal Antonín Stevens rychlý kariérní vzestup. Jeho prvními klienty byli malostranští augustiniáni-poustevníci, na jejichž postranním právu si zakoupil dům. Portrétoval císaře Ferdinanda III. a v roce 1640 je doložen ve Vídni, kde se o jeho služby ucházel kníže Gundakar z Lichtenštejna. Pro církevní instituce v Praze maloval oltářní plátna a obrazové cykly (řada menších oltářních pláten pro malostranské augustiniány u sv. Tomáše a monumentální plátno pro hlavní oltář v chrámu P. Marie Vítězné na Malé Straně, cyklus premonstrátských světců pro strahovský klášter), byl také žádaným portrétistou vysoké aristokracie a členů císařské rodiny.

I když ve čtyřicátých letech 17. století byl Stevens zastíněn talentovanějším Karlem Škrétou, získával i nadále prestižní zakázky. Oproti italsky orientovanému Škrétovi byla Stevensovi zdrojem poučení vlámská malba, ve své rozmanité tvorbě se orientoval na nejrůznější předlohy, a to i italských umělců. Do zralého tvůrčího období spadají rozměrná plátna na hlavních oltářích v chrámech P. Marie Sněžné na Novém Městě či sv. Jiljí na Starém Městě, menší malby v chrámech P. Marie Pod Řetězem a P. Marie před Týnem, případně malířská výzdoba hlavních oltářů v kostelech sv. Václava v Bělé pod Bezdězem a sv. Víta v Kojeticích u Neratovic. V závěru života vytvořil trojici obrazů pro hlavní oltář děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Žatci.

Roku 1640 obdržel Antonín Stevens od císaře Ferdinanda III. titul komorní malíř, roku 1643 byl nobilitován hrabětem Jaroslavem Bořitou z Martinic a obdržel predikát ze Steinfelsu, něm. von Steinfels.

Antonín Stevens byl ženat s Annou Marií Breglovou (Preglovou), s kterou měl celkem osm dětí. Malířskému umění se věnovali dva synové Pavel Antonín Stevens (asi 1641–1692) a Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (1651–1730), z nichž druhý byl specialistou na nástěnnou malbu.

Literatura

Štěpán Vácha – Radka Heisslerová, Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht, Praha 2017.

Autor hesla

Štěpán Vácha (ÚDU AV ČR)

Anotnín Stevens, Panna Marie se přimlouvá u Nejsvětější Trojice za vítězství katolického vojska v bitvě na Bílé hoře, kostel Panny Marie Vítězné, obraz na hlavním oltáři, Praha – Malá Strana, 1641
Antonín Stevens, Ukřižovaný s Pannou Marií, sv. Janem Evangelistou a sv. Maří Magdalenou, kostel sv. Tomáše, Praha – Malá Strana 1656
Antonín Stevens, Autoportrét

Napsat komentář