Spranger, Bartolomeus

(21. březen 1546, Antverpy – 27. září 1611, Praha)

Též Bartholomeus, Bartholomaeus (Barthlomäus) Spraneers. Flámský malíř, sochař a grafik, autor nástěnných maleb a oltářních i závěsných obrazů, činný v Praze na dvoře císaře Rudolfa II.

Podle svého současníka a životopisce Karla van Mandera (1548–1606) se narodil před květnou nedělí 3. března 1546. Později k úpravě kalendáře, bylo posunuto datum Sprangerova narození na 21. března 1546. Jeho rodiči byli Joachim Spranger a Anna Roelants, antverpští měšťané. Podle van Manderova traktátu byl Joachim povoláním obchodník, který procestoval Itálii, pobýval dlouhou dobu v Římě a snad i zavítal do Afriky.

Spranger vyučil nejprve jako malíř-krajinář. Jako dvanáctiletý vstoupil v roce 1558 do dílny otcova přítele Jana Mandijna, který navazoval na tvorbu Hieronyma Bosche. Po Mandijnově smrti několik měsíců pracoval u krajináře Franse Mostaerta, aby nakonec vstoupil do učení ke Cornelisi van Dalem Van Dalemův způsob malby byl ovlivněn pracemi Pietera Brueghela staršího a dobovým italským manýrizmem. Spranger v jeho dílně pracoval až do začátku roku 1565.

Podle Mandera Spranger později odcestoval do Paříže, do dílny francouzského miniaturisty Marca Duvala. Poté odcestoval do Lyonu, zanedlouho poté Spranger z Lyonu do severoitalského města Milána. Pravděpodobně do Milána dorazil na podzim roku 1565, kde vytrval osm měsíců.

Po prvotním italském působení v Miláně se vydal na jaře 1566 Bartholomeus do nedalekého města Parma, ve kterém strávil podle van Mandera tři měsíce. V Parmě Spranger působil u Bernardina Gattiho zv. Sojara, jenž vymaloval společně s ním a se svým synem kupoli chrámu Santa Maria della Steccata. Naučil se tak techniku fresky.

Co konkrétně Spranger v kupoli kostela namaloval a jaký je podíl jeho a syna Gattiho na fresce je těžko určitelné. Bernardino Gatti byl žákem slavného Antonia Allegriho zv. Correggia (před 1489–1534), který rovněž v Parmě namaloval většinu obrazů a fresek.

Dalším parmským umělcem byl Francesco Mazzola zv. Parmigianino (1503–1540), kterého Spranger znal od mládí, kdy jej kopíroval. Rovněž se s jeho autoportrétem v konvexním zrcadle (cca 1524) setkal později ve sbírkách Rudolfa II.

V roce 1566 odešel do Říma, kde působil v okruhu malířů kolem Giulia Clovia, který ho naučil malbě miniatur.

Později byl přijat do služeb kardinála Farnese a společně s Taddem a Federicem Zuccarim se podílel na výzdobě kardinálovy vily v Caprarole nedaleko Rima.

Dále v Římě působil ve službě Papeže Pavla V., Svatý Otec Sprangerovi udělil titul– papežský malíř, jenž mu dovolilo přebývat v prostorách belvedéru Vatikánu.

Spranger opustil Itálii kvůli doporučení Giovanni Bologni na císařský dvůr Maxmiliána II. ve Vídni. Jak van Mander poznamenal, císař, který byl právě v tuto dobu na Říšském sněmu, jej po návratu zaúkoloval několika pracemi. Jedním z prací byl snad obraz Zmrtvýchvstání, který je dnes umístěn ve Strahovské obrazárně v Praze. Během deseti měsíců se věnoval Spranger společně s Hansem Montem na výzdobě zámku v zahradě známé jako Neugebäude. Jednalo se především o štukovou a malířskou výzdobu.

Ještě ve Vídni vytvořil pro Maxmiliána II. obraz s námětem Zmrtvýchvstání Krista, které vykazuje znalost díla Michelangelova a Taddea Zuccariho.

V roce 1580 se stal dvorním malířem Rudolfa II. a usídlil se v Praze – jeden z prvních v jeho službách. Pro Rudolfa pracoval nejen jako malíř, ale i jako umělecký agent. Jádro jeho tvorby v 80. letech 16. století tvoří mytologické obrazy.

Pro císaře namaloval cyklus mytologických obrazů inspirovaných Ovidiovými Metamorfózami, jehož součástí je i obraz Salmakis a Hermafroditos. Na počátku 90. let se pak věnoval řadě obrazů, na nichž rozvinul Venušina dobrodružství.

 Vytvářel i alegorické obrazy. Mezi Sprangerovy nejslavnější alegorie patří rozměrné plátno Triumf moudrosti oslavující vládu Rudolfa II. Druhý, téhož zaměření, vznikl krátce před umělcovou smrtí v roce 1610 s námětem Alegorie na turecké války.

Od Sprangera se v Praze dochovala pouze jedna freska v Bílé věži na Pražském hradě představující Hermathenu.

V 90. letech se Sprangerův malířský styl částečně proměnil pod vlivem ostatních umělců působících na Rudolfově dvoře. Štíhlé a hladce modelované figury typické pro jeho dřívější produkci nahradil postavami s téměř karikovanými rysy ve tvářích. Inkarnát modeloval pomocí světla a stínu. Světlo vůbec začalo hrát na jeho obrazech hlavní úlohu.

Literatura

Karel van Mander – František Petr, Bartholomeus Sprangher, vynikající malíř z Antverp. Překlad stati Karla van Mander, Dílo 24, 1932, s. 174–182, 195– 202, 226–227; Eliška Fučíková, Spranger, Bartolomeus, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění II, Praha 1995, s. 778–779.

Autor | autorka

Anna Mičolová (ÚDU FF UK)