Spitzer, Jan Václav

(4. dubna 1711, Praha? – 16. července 1773, Praha)

Něm. Johann Wenzel Spitzer, Spizer, též Sbitzer, Sbitzr, Shbitze, Shbitzr, lat. Joannes Wenceslaus Spitzer. Malíř, autor nástěnných maleb, oltářních i závěsných obrazů, portrétů a návrhů pro grafiky.

Otcem budoucího malíře byl novoměstský měšťan Martin Spitzer, matka se jmenovala Veronika. Dítě bylo pokřtěno 4. dubna 1711 v kostele sv. Jindřicha v Praze na Novém Městě a dostalo jména Jan Martin Josef. Později je malíř uváděn jménem Václav, které je snad jménem biřmovacím.

Kolem roku 1732 vstoupil Jan Václav Spitzer do učení ke staroměstskému malíři italského původu Francescu Domenicu Barbierimu (1701–1751). K 3. říjnu 1736 je pak „Johannes Spizer, ein Prager Vergolder“ zmíněn v registru malířské akademie v Vídni. Zápis naznačuje, že se Jan Václav Spitzer před tím v Praze vyučil nejprve jako štafíř a pozlacovač. Další údaje o malířově vídeňském školení, ať již na akademii či mimo ni, nejsou známy. Jan Jakub Quirin Jahn nicméně uvádí, že Spitzer na akademii studoval tři roky. Zřejmě právě ve vídeňském prostředí si Spitzer osvojil techniku freskové nástěnné malby, které se později v Čechách věnoval.

Podle ne zcela jednoznačné zprávy měl Spitzer v roce 1738 vymalovat refektář se znaky hraběte Černína v klášteře bosých augustiniánů v Lysé nad Labem (Vojáček 1929, s. 141). Snad se Spitzerova práce omezila jen na malbu erbů. Malby, které byly odkryty na klenbách refektáře a knihovny, jsou podle všeho dílem Františka Maxmiliána Vogeta (1695?–1767).

Kolem roku 1740 Spitzer pracoval v Praze pro svobodného pána Bohumíra Daniela Wunschwitze (1678–1741) a pro jeho syna Jana Antonína Kajetána. Technikou oleje na měděném plechu vytvořil jejich portréty s erby a také posmrtný portrét Bohumírovy manželky Marie Františky, roz. Schumannové (Harlas 1910, s. 14). V letech 1741–1742 na popud Wunschwitzů provedl obrazy s výjevy ze života bl. Podivena pro Podivenovu kapli ve Staré Boleslavi. Pražský rytec Antonín Birkhardt v roce 1745 podle Spitzerova návrhu provedl univerzitní tezi, dedikovanou svobodnému pánu Janu Josefu Schumannovi, který byl v příbuzenském vztahu s rodinou Wunschwitzů (Horák 1948, s. 170).

Dne 30. července 1743 se Jan Václav Spitzer ve staroměstském kostele sv. Havla oženil s Annou Alžbětou Pokornou. V témže kostele pak 13. června 1744 manželé Spitzerovi dali pokřtít dceru Barboru Antonii, 26. září 1745 pak syna Václava Michala, jehož kmotrem se stal dvorní malíř miniatur Vilém Kleinhardt (1695–1773). Dne 15. června 1747 byl u sv. Havla pokřtěn další malířův syn, Jan Vít. Kmotrem byl opět Vilém Kleinhardt, svědkem sochař Ignác František Platzer (1717–1787). Kleinhardt a Platzer jsou konečně uvedeni i při křtu Spitzerova syna Antonína Norberta, který se uskutečnil u sv. Havla 3. června 1749. Spitzerova rodina – jak z matričních zápisů vyplývá – ve čtyřicátých letech žila v Rejnovském (?) domě s podloubím na Uhelném trhu („… ex domo Reiniana sub porticu in foro carbornario“), podobně jako rodina jeho učitele Barbieriho (Podlaha 1917, s. 140).

Mezitím, v roce 1746 Jan Václav Spitzer provedl výzdobu presbytáře augustiniánského kostela sv. Rodiny v Havlíčkově Brodě. Jde o první známý projekt nástěnných maleb, které malíř realizoval (malby se nedochovaly). Snad někdy v té době namaloval také obraz pro boční oltář sv. Jana Nepomuckého v augustiniánském kostele Nejsvětější Trojice ve Lnářích. Spitzer a malíř Jan Petr Molitor (1702–1756) se u augustiniánů ucházeli ještě o další zakázky, které však získal premonstrátský malíř Siard Nosecký (1693–1753). Spitzera a Molitora se pak proti řádovému umělci zastali starší malířských pořádků tří pražských měst (Kuchynka 1916, s 85; Kuchynka 1919, s. 22; Preiss 199, s. 603; Preiss 1989, s. 762).

Poté, co ovdověl, se Jan Václav Spitzer znovu oženil. Dne 26. listopadu 1754 pojal za manželku Annu Terezii Sautkovou, pozůstalou dceru zesnulého Tobiáše Sautka, původem z Uher. Svatba se odehrála ve staroměstské kostele Panny Marie před Týnem. Svědky byli malíř a podle všeho i Spitzerův přítel Vilém Kleinhardt a jeho choť Barbora. Z tohoto druhého manželství se v roce 1755 narodil syn František Spitzer, který se později učil malířem. O dva roky později se manželům Spitzerovým narodila dcera Marie Anna Terezie, která však zemřela 28. června 1757, po pouhých osmi týdnech života. Další dcera byla pokřtěna 1. dubna 1759 v kostele sv. Štěpána a dostala jména Anna Terezie Františka. Rodina tehdy sídlila již v Široké (dnešní Jungmannově) ulici na Novém Městě, v domě U zvonařů.

V padesátých a šedesátých letech 18. století Spitzer provedl nástropní a nástěnné malby v několika kostelích v Praze i na venkově v různých částech Čech. Zároveň do různých kostelů dodal oltářní i závěsné obrazy. Pracoval mimo jiné pro arcijáhna metropolitní kapituly Jana Jiřího Hertsche, kterému namaloval podobiznu a který mu zadal výzdobu kostela sv. Jana Křtitele ve Vraném. Zaměstnali jej také pavlíni z Obořišti a benediktini ze Svatého Janu pod skalou při výzdobě klášterních knihoven. Strahovští premonstráti mu svěřili výzdobu rezidence v Hradištku.

Ve sbírkách Národní galerie v Praze (před tím v Národním muzeu) a Královské kanonie premonstrátů na Strahově se dochovaly soubory jeho kreseb, kterými se malíř připravoval na vytvoření nástropních maleb a oltářních obrazů. Další kresba uložena ve sbírce Moravské galerie v Brně. V případě Spitzerových dochovaných kreseb se z velké části jedná o konečná modella, na jejichž základě vznikla definitivní díla.

Po smrti druhé ženy Anny Terezie se Jan Václav Spitzer oženil potřetí, a to s Barborou Böhmovou. V roce 1769 se jim narodil syn Antonín Jan Mikuláš Tolentinský, který však již v následujícím roce zemřel. V roce 1770 se malíř s rodinou přestěhoval o několik domů dále, do domu u Keyslarů, který stával na nároží ulic Široké a Pasířské (dnešní Jungmannovy a Palackého). V roce 1772 se Spitzerova choť stala kmotrou dcery malíře Františka Honzátka (1740–1821). Dne 19. listopadu 1772 Jan Václav Spitzer a jeho žena Barbora nechali v kostele sv. Štěpána pokřtít svého syna Vincenta Augustina Leopolda.

Dílo

1741–1742, Stará Boleslav, kaple bl. Podivena

Umučení bl. Podivena, Bl. Podiven kráčející ve šlépějích sv. Václava a Bl. Podiven ukrývající staroboleslavské palladium (obraz později přenesen do kostela sv. Václava), obrazy pro kapli

kolem 1744, Kadov, kostel sv. Václava

sv. Václav, oltářní obraz

1746, Havlíčkův Brod, augustiniánský kostel sv. Rodiny

malířská výzdoba presbytáře, za kterou malíř obdržel 90 zl. (malby se nedochovaly; Kořán 1963, s. 146)

1750, Praha – Staré Město, servitský kostel sv. Michala

nástropní malířská výzdoba kostela (Bartůněk 1946, s. 11); na klenbě pod kruchtou poškozená malba Vyhnání kupců z chrámu, ostatní malby zničené

1750, Praha – Nové Město, Karlov, sedm kaplí

Radosti Panny Marie, malby (zaniklé) ve výklencích kaplí na cestě ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého při klášteře augustiniánů kanovníků na Karlově (Navrátil 1877, s. 165)

kolem 1751–1756 (?), Paštiky, kostel sv. Jana Křtitele

malby na klenbách kostela, oltářní a závěsné obrazy, obrazy na zpovědnicích

1754, Miličín, kostel Nanebevzetí Panny Marie

cyklus mariánských námětů, nástěnné malby v štukových polích na stěnách kostela (malbu na stropě lodi provedl František Antonín Müller)

1756, Mníšek pod Brdy, kostel sv. Václava

Nejsvětější Trojice a svatováclavské náměty, malby na klenbách kostela

1757, Obořiště, klášter pavlínů, knihovna

pavlínští patroni, malba na klenbě knihovního sálu; malířská výzdoba presbytáře (nedochovaná)

1758, Lešany, zámek

dekorativní krajinomalby na stěnách zámku svatovítské kapituly

1759, Hradištko, rezidence strahovských premonstrátů

Panna Marie předává bílé roucho sv. Norbertovi, sv. Augustin a Nejsvětější Trojice, tři malby na stropě chodby (předsíň kaple); Ježíš Kristus v domě farizeje Šimona, malba na stropě jídelny

1760, Vraný, kostel sv. Jana Křtitele

malby na klenbách a stěnách kostela

1761, Liberec, kostel sv. Kříže

malby na klenbách kostela

kolem 1762, Vejprnice, kostel sv. Vojtěcha

malba na stropě lodi (zaniklá), Sv. Vojtěch jako předává věřícím píseň Hospidne pomyluj ny!, malba na klenbě nad hudební kruchtou

1764, Svatý Jan pod Skalou, klášter benediktinů, knihovna

malby na klenbách knihovního sálu (zaniklé)

1766, Hrádek u Liberce, kostel sv. Bartoloměje

malby na klenbách kostela

1766, Liberec, kostel sv. Kříže, knihovna

malba na klenbě knihovny při kostelu

1767–1768, Praha – Nové Město, klášter františkánů u Panny Marie Sněžné

malby v sakristii a v lékárně (nedochované)

Prameny

Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik – Nové Město, sign. JCH N9, Matrika kostela sv. Jindřicha, 1709–1720, fol. 61r; Strahovská knihovna, Gottfried Johann Dlabacž, Brevis de Bono Hradisstiensi Naratio, 1787, in: Praemonstratensis in Sion, Octia Literaria I, Sion 1780–1789 (rkp.), sign. DB IV 37; Archiv Národní galerie v Paze, fond 142, Jan Jakub Quirin Jahn, sign. AA 1222/8, inv. č. 246, Poznámky k umělcům.

Literatura

Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien III, Prag 1815, sl. 140–141; Georg Kaspar Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexicon oder Nachrichten aus dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Formschneider, Lithographen, Zeichner, Medailleure, Elfenbeinarbeiter, etc. XVII, München 1847, s. 168; Karel Navrátil, Paměti kostela Panny Marie na nebe vzaté a sv. Karla Velikého a bývalého královského kláštera řeholních kanovníkú Lateranských sv. Augustina, nyní městské chorobnice, na hoře Karlově v Novém městě Pražském, Praha 1877, s. 65, 68, 114, 122, 165; Constant Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich XXXVI, Wien 1878, s. 191–192; František Xaver Jiřík, Jan Spitzer, malíř, Obrázková revue 1/IV, 1900, s. 93; František Xaver Jiřík, Jan Spitzer, malíř, Obrázková revue 1/VI, 1900, s. 139–140; Antonín Podlaha, Z umělecké činnosti malíře Jana Václava Spitzera, Památky archaeologické a místopisné 20, 1902, s. 22–28; František Xaver Harlas, Vunšviciána, Časopis Společnosti přátel starožitností českých 17, 1910, s. 10–20 (14); Karel Vladimír Herain, České malířství od doby rudolfinské do smrti Reinerovy. Příspěvky k dějinám jeho vnitřního vývoje v letech 1576–1743, Praha 1915, s. 33, 44, 137, 142; Rudolf Kuchynka, Účetní kniha staroměstského pořádku malířského z let 1699–1781, Památky archaeologické 28, 1916, s. 25–29, 77–88 (85); Antonín Podlaha, Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, Památky archaeologické 29, 1917, s. 136–151; Rudolf Kuchynka, Kresby v knihovně Strahovského kláštera, Památky archaeologické 30, 1918, s. 111–117 (116–117); Antonín Podlaha, Seznam důležitějších akvarelů a kreseb ve sbírkách Musea král. Českého, Památky archaeologické 30, 1918, s. 192–196 (194–195); Rudolf Kuchynka, Fahrenschonovy výpisy z knih a listin staroměstského pořádku malířského, Památky archaeologické 31, 1919, s. 14–24 (22); Josef Vojáček, Klášter Augustiniánů bosáků v Lysé nad Labem, Sborník historického kroužku 30, 1929, s. 1–6, 135–143 (141); Jindřich Šámal, Poslední práce pražských umělců v Paštikách, Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1929, 1930, s. 50–51; Jindřich Šámal, Kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné, Za starou Prahu. Věstník pro ochranu památek 17, 1933, s. 9–20 (10–11, 16); Jindřich Šámal, Kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné, Praha 1934; Václav Bartůněk, Duchovní osoby zaměstnané při kostele sv. Michala v Praze I, a jejich stručné osudy, Rodokmen 1, 1946, s. 7–47 (11); František Horák, Česká kniha v minulosti a její výzdoba, Praha 1948, s. 170; Ludvík Kopáček, Jan Václav Spitzer, malíř obořišťských (1711–1773), Od Stříbrných hor 15, 1948, s. 59–61; Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950, s. 475–476; Václav Choutka, Malířské dílo J. V. Spitzera (diplomová práce, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova), Praha 1959; Václav Choutka, Malíř J. V. Spitzer a jeho práce na Liberecku, Sborník Severočeského musea, Historia 3 (1962), 1963, s. 179–201; Ivo Kořán, Umění a umělci baroka v Havlíčkově Brodě, Umění 11, 1963, s. 142–150 (146); Pavel Preiss, Umění baroka. Malířství, in: Emanuel Poche (ed.), Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988, s. 519–609 (558, 603); Pavel Preiss, Malířství pozdního baroka a rokoka v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 751–789 (766–767); Anna Rollová, Spitzerovy fresky ve Vraném na Slánsku, Muzeum a současnost 11, 1990, s. 87–110; Anna Rollová, Dvě ikonografické poznámky ke freskám Jana Václava Spitzera, in: Barokní umění a jeho význam v české kultuře (Sborník sympozia, které pořádala Národní galerie v Praze k připomenutí osobnosti a díla Oldřicha J. Blažíčka ve dnech 11. a 12. prosince 1986), Praha 1991, s. 92–95; Martin Mádl, Kresby Jana Václava Spitzera (diplomová práce, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova), Praha 1992; Pavel Preiss, Ke dvěma českým barokním kresbám v Moravské galerii, Bulletin Moravské galerie v Brně 50, 1994, s. 64–69; Michal Šroněk, Spitzer, Jan Václav, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 773; Martin Mádl, Kresby pražského malíře Jana Václava Spitzera (1711–1773), Sborník Národního muzea v Praze, Řada A – Historie 53/3–4, 1999, s. 1–71; Martin Mádl, Podobizny františkánských světců ze Slaného a pražský malíř Jan Václav Spitzer (1711–1773), Slánský obzor 12, 2005, s. 12–22; Jan Štěpánek, Jan Václav Spitzer (1711–1773). Malíř pozdního baroka, Beroun 2012; Radka Heisslerová, Malíři Nového Města pražského v období baroka. Edice písemných materiálů novoměstského malířského cechu (= Umění v archivu 7), Praha 2022, s. 47, 55, 57, 63, 66, 68–69, 84, 96, 102, 123–131, 133–134, 139–140, 161, 174, 186, 192, 215, 224, 230–231.

Externí zdroje

Spitzer, Johann Wenzel, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (BLKÖ); Petr Voit, Jan Václav Spitzer, in: Encyklopedie knihy v českém středověku a raném novověku