Nosek, Václav Jindřich

(pokřtěn 16. června 1661, Pečky – 28. května 1732, Jihlava)

Též Václav Jindřich Nosecký, Nosyk, něm. Wenzel, Wentzel, Heinrich Noseck, Nossek, Nosseczky, Nosetzky. Malíř činný v Praze a v Jihlavě, autor nástěnných maleb a oltářních a závěsných obrazů, portrétista.

Malíř se narodil v Pečkách, jeho otcem byl krejčí Jan Nosek Poděbradský, matka se jmenovala Alžběta (Plesníková 2010, s. 15). Malířství se vyučil v Praze u královského dvorního malíře Jiřího Filipa Mazance (1637–1684), který žil na Malé Straně, odkud se v roce 1678 přestěhoval na Staré Město. Nosek v Mazancově dílně setrval pět let. Výuční list, ve kterém je mimo jiné uvedeno i místo Noskova původu, Mazanec vyučenému tovaryši vystavil 27. dubna 1680 (Bergner 1914, s. 349; Tibitanzlová – Beranová 2009, s. 104–105, č. kat. 38).

Podle Cerroniho se Nosek dále učil u císařského a královského dvorního malíře Kristiána Schrödera (1655–1702), který se po Mazancově smrti v roce 1684 rovněž stal dvorním malířem. Přátelil se s Petrem Brandlem (1668–1735), který byl o sedm let mladší a byl rovněž Schröderovým žákem. Brandl i Nosek se později sblížili s malíři Michalem Václavem Halbaxem (1661?–1711), Janem Rudolfem Bysem (1660–1738) a Janem Kryštofem Liškou (1650–1712), kteří do Prahy přibyli postupně ve druhé polovině osmdesátých let 17. století. K okruhu Noskových přátel zřejmě náležel i dvorní truhlář a řezbář Marek Nonnenmacher (1653–1720). Podle Jahna a Cerroniho se Václavu Noskovi přezdívalo „der kleine Wenzel“.

Kolem roku 1690 se Václav Nosek oženil s Terezií Eleonorou, roz. Oudražskou. Z toho manželství se prý narodilo sedm dětí. Dne 12. dubna 1693 spolu nechali ve staroměstském kostele panny Marie před Týnem pokřtít svého syna Františka Kristiána Ezechiela (pozdějšího premonstrátského malíře Siarda Noseckého). Podle záznamu v matrice byl kmotrem malíř „urozený a statečný vladyka pan“ Kristián Schröder, radní Menšího Města pražského. Přítomni tu byli také malíři Jan Rudolf Bys a (Jan) Kryštof Liška a dvorní truhlář a řezbář Marek Nonnenmacher, mistr na Malé Straně (Herain 1915, s. 103; Toman 1950, s. 207; Plesníková 2010, s. 17). Dne 17. dubna 1695 byl u Panny Marie před Týnem pokřtěn syn Josef Vojtěch (Plesníková 2010, s. 118, pozn. 75). Dne 8. srpna 1697 Václav Nosek a Terezie Eleonora, roz. Oudražská („Audrazska“), dali v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně pokřtít syna Vavřince Maxmiliána. Kmotrem se stal pan František Tumlíř, mezi svědky jsou uvedeni malíř Jan Kryštof Liška a paní Barbora Nonnenmacherová. Děcko však záhy, již 14. ledna následujícího roku, zemřelo (Podlaha 1915, s. 176–177).

K 16. říjnu 1689 je Nosek v záznamech staroměstského cechu uveden vedle mladého Willmanna a Petra Brandla jako štolíř. K 18. březnu 1694 se uvádí, že se malíř Jan Rudolf Bys jakožto staroměstský měšťan na základě dvorního reskriptu vydaného na Starém Městě podřídil cechu, „Brandel und Wenzel aber nicht“ (Bergner 1914, s. 351–352). V roce 1696 se Nosek stal členem malířského cechu malostranského. Dne 22. ledna 1702 se zapsal do malířského cechu na Starém Městě, kam před tím zřejmě přesídlil.

Václav Nosek byl v užším pracovním i osobním kontaktu zejména s malířem Michalem Václavem Halbaxem, svým vrstevníkem, s nímž byl také sešvagřen či jinak spřízněn. Halbaxova druhá manželka, která se jmenovala Barbora Františka Oudražská z Kestřan, pravděpodobně pocházela ze stejné rodiny, jako Noskova první žena Terezie Eleonora (Plesníková 2010, s. 20). Malíř František Řehoř Ignác Eckstein (1689?–1741?), který se k Halbaxovi hlásil jako ke svému nevlastnímu otci, Noska v dopise napsaném 15. ledna 1721 označil jako „… meinen Herrn Vätter Wentzell Nosetzki“, tedy jako svého bratrance či příbuzného (Bergner 1913, s. 52–53; Herain 1915, s. 93, Plesníková 2010, s. 20).

Noskova spolupráce s Halbaxem je doložena k roku 1700 při výzdobě jídelny zámku Zákupech. V roce 1702 se oba podíleli na výzdobě kaple Panny Marie Bolestné v Jihlavě.

Dne 25. března 1703 dali Václav Nosek a jeho manželka Terezie pokřtít ve staroměstském kostele Panny Marie na Louži dceru Annu Marii Františku. Kmotrem se stal malíř Jan Michal Brettschneider (Podlaha 1917, s. 89).

Někdy před rokem 1711 Václav Nosek natrvalo přesídlil do Jihlavy. Dne 20. května 1711 podal na radnici v Praze na Hradčanech svědectví o dědictví, přičemž v záznamu je již uveden jako měšťan a malíř královského města Jihlava (Herain 1915, s. 103). Před rokem 1714 se také znovu oženil, jeho druhou ženou se stala Uršula Veronika, pocházející z jihlavské patricijské rodiny Steurerů ze Stürzenhüblu. Střety s macechou prý přivedly Václavova prvorozeného syna Františka k odchodu do premonstrátského kláštera. Podle pozdějšího svědectví malířova vnuka P. Benigna Siegela se Uršula Veronika údajně chovala neuctivě i ke svému manželovi, který byl mírné povahy a nedokázal manželce vzdorovat. Proto se prý také uchyloval k nadměrnému pití. Petr Brandl prý jednou Noska namaloval opilého. Z roku 1717 pochází záznam v úřední knize, kde je Nosek uveden mezi přijatými jihlavskými měšťany. Dne 21. února 1718 Nosek koupil v Jihlavě v Malé farní ulici (dnes U mincovny) dům s pivovarem. V uvedené době se začal věnovat také sladovnictví (Trapp 1938; Plesníková 2010, s. 22–23; Neumann 2016, s. I / 76, pozn. 83).

K Noskovým žákům patřili jeho syn František (Siard) Nosecký a Jan Kalina.

Dílo

1700, Zákupy, zámek

nástropní a nástěnné malby, společně s Michalem Václavem Halbaxem

1702–1703, Jihlava, kostel sv. Jakuba, kaple Panny Marie Bolestné

Čeští zemští patroni, nástropní malby, společně s Michalem Václavem Halbaxem

1706, Jihlava, klášter dominikánů, kapitulní síň

malířská výzdoba

1712, Doksany, klášter premonstrátek, kostel Narození Panny Marie

výjevy ze života sv. Norberta, obrazy na stěnách lodi kostela

Prameny

Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik, Praha I – Staré Město, sign. Týn N4, Matrika narozených kostela Panny Marie před Týnem 1623–1696, fol. 57r; Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik, Praha III – Malá Strana, sign. MIK N6, Matrika kostela sv. Mikuláše 1688–1713, fol. 194v; Státní oblastní archiv v Praze, fond Sbírka matrik, Farnost Dobřichov, Matrika narozených 1661–1697; Archiv Národní galerie v Paze, fond 142, Jan Jakub Quirin Jahn, sign. AA 1222/8, inv. č. 105, Poznámky k umělcům; Moravský zemský archiv v Brně, fond G 12, Cerroniho sbírka, sign. I 34, Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren, fol. 178r–181v.

Literatura

Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien II, Prag 1815, s. 398–399; August Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in Kunstgeschichtlichen Beziehung IV, Wien 1904, s. 1309, 1318; Paul Bergner (ed.), Beiträge u. Berichtigungen zu Dlabacž Lexikon böhmischer Künstler von Grafen Franz v. Sternberg-Manderscheid, Prag 1913, s. 52–53; Paul Bergner, Extrakt des Prag-Kleinseitner Maler-Protokolls, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 52, 1914, s. 348–358 (350–352, 354); Karel Vladimír Herain, České malířství od doby rudolfinské do smrti Reinerovy. Příspěvky k dějinám jeho vnitřního vývoje v letech 1576–1743, Praha 1915, s. 30, 38, 42, 93, 95, 103, 137; Antonín Podlaha, Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: Památky archaeologické 26, 1914, s. 119–127 (124); Antonín Podlaha, Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, Památky archaeologické 27, 1915, s. 160–188 (176–177); Antonín Podlaha, Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, Památky archaeologické 29, 1917, s. 47–102 (89); Bruno Moriz Trapp, Anno 1740, Lebensbeschreibungen Iglauer Künstler, Igel-Land. Mitteilungen für Volkskunde in der Iglauer Sprachinsel 3, 1938, s. 143–144; Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950, s. 206–207; Jaromír Neumann, K začátkům Brandlova malířského vývoje, Umění 3, 1955, s. 93–128 (117, 126–127); Jarmila Krčálová, Oltářní obrazy kostela v Milešově, Umění 15, 1967, s. 509–531 (519, 526, 530); Jaromír Neumann, Petr Brandl 1668–1735 (katalog Národní galerie v Praze), Praha 1968, s. 118; Anna Rollová, Siard Nosecký (1693–1753). K jubileu teologického sálu Strahovské knihovny, Strahovská knihovna 7, 1972, s. 107–134 (107–108); Ivo Krsek, Malířství 1. poloviny 18. století na Moravě, Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university F 23–24, 1979–1980, s. 61–81 (62); Antonín Jirka, Václav Nosek v Kroměříži (1711–1723), Studie muzea Kroměřížska ’81, 1981, s. 45–46; Michal Šroněk, Jan Michal Bretschneider (1656–1729), Umění 32, 1984, s. 56–64 (57–58); Ivo Krsek, Barokní malířství 17. století na Moravě, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/1, Praha 1989, s. 356–371 (356–357); Pavel Preiss, Malířství vrcholného baroka v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 540–611 (563, 572); Antonín Jirka, Halbaxovy žánry s Plander, Umění 39, 1991, s. 183–185; Antonín Jirka, Nosecký (Nosek), Václav: in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění II, Praha 1995, s. 568–569; Petr Macek – Pavel Zahradník, Zámecký areál v Zákupech, Průzkumy památek 2, 1996, s. 3–34 (23); Martin Pavlíček, K dílu Michaela Václava Halbaxe, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philospohica – Aesthetica 21, Historia artium III, Olomouc 2000, s. 197–212; Radka Tibitanzlová – Martina Beranová, „…aby se umění malířskému vyučoval“. Křestní, výuční a zachovací listy z fondu Pražská malířská bratrstva (= Umění v archivu 1), Praha 2009, s. 104–105, č. kat. 38; Kateřina Plesníková, Václav Jindřich Nosecký (1661–1732) (diplomová práce, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2010; Michaela Šeferisová Loudová, Wandmalerei um 1700 in der Stadt Jihlava (Iglau). Bürger als Mäzene, Bürger als Publikum, Acta historiae artis Slovenica 16, 2011, s. 181–193; Kateřina Plesníková, Václav Jindřich Nosecký a jeho díla pro premonstrátské kláštery v českých zemích, in: Václav Mílek (ed.), Osm století (Sborník příspěvků prezentovaných na konferenci k výročí 800 let založení klášterů v Zábrdovicích a Nové Říši 23. září 2010 v premonstrátském klášteře v Nové Říši), Nová Říše 2012, s. 79–92; Jaromír Neumann, Petr Brandl I–II, Praha 2016, s. I / 59, 71, 74–79, 82, 443, 473–474, II / 538, 748, 827; Anna Hlaváčová, Malířství v Jihlavě v 1. polovině 18. století (bakalářská práce, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci), Olomouc 2019; Tomáš Sekyrka, „Aby živnosti své k užitku tím lepe hleděti mohli.“ Společenské postavení a majetkové poměry pražských malířů v epoše baroka (= Documenta Pragensia Monographia 41), Praha 2021, s. 81.

Externí odkazy

Petr Voit, Václav Jindřich Nosecký, in: Encyklopedie knihy v českém středověku a raném novověku