Mayer, Oldřich Jan
(1666?, Vídeň? – 12. prosince 1721, Praha)
Též Jan Oldřich Mayer, něm. Ulrich Johann Mayer, dolnorakouský sochař, řezbář a štukatér, usazený a činný v Praze.
Podle Dlabacže se Mayer narodil ve Vídni (místo Grafenflug, které uvádí novodobá literatura, není identifikovatelné). O jeho původů a školení není známo nic bližšího. V roce 1696 se usadil v Praze na Malé Straně. Bydlel v „hlubokém sklepě“ v Ostruhové (Nerudově) ulici (čp. 234/III). Spolupracoval s augsburským sochařem Ferdinandem Geigerem (1655–1715).
V roce 1700 byl Mayer nejspíš samostatně činný. V uvedeném roce byli on a Geiger vyzváni, aby zažádali o měšťanská práva. Zatímco Geiger je získal již v roce 1701, Mayer se stal malostranským měšťanem až 12. srpna 1712.
Dílo
1701, Praha – Staré Město, dům U zlaté studně (čp. 175/I)
štukové reliéfy morových patronů na průčelí domu
1702, Praha – Staré Město, kostel sv. Františka Serafínského
řezaný rám pro obraz Michaela Leopolda Willmanna
1706, Příbram – Svatá Hora, poutní areál
Sochy Panny Marie, sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského a dvou andělů na balustrádě Pražského portálu
1707, Praha – Karlův most
socha sv. Antonína Paduánského
1708, Praha – Karlův most
socha sv. Judy Tadeáše
1709, Praha – Karlův most
sousoší Ježíše Krista a sv. Kosmy a Damiána
1713–1715, Praha – Malá Strana, Malostranské náměstí
sochařská výzdoba sloupu Nejsvětější Trojice, ve spolupráci s Ferdinandem Geigerem
1719–1720, Praha, městské opevnění
sochařská výzdoba fortifikací
Literatura
Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien II, Prag 1815 s. 290–291; Václav Vilém Štech, Pražský sochař J. U. Mayer, Kniha o Praze 5, 1934, s. 58–68; Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950, s. 120; Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958, s. 39, 91–92, 97, 99, 103–105, 135, 248, 280, 326; Ivo Kořán, Mayer, Jan Oldřich, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 497–498; Václav Vančura, Ferdinand Geiger, Umění 38, 1990, s. 324–334 (324, 330–331, 334).