Kraftová, Barbora
(1. dubna 1764, Jihlava – 28. září 1825, Bamberk)
Něm. Barbara Kraft (Krafft), rozená Maria Barbara Steiner. Signatury: „Barbara Krafft nata Steiner“, „Barbara Krafft nata (Natta) Steiner pin:“, „Barbara Krafft nata Steiner pinxit“. Malířka portrétů, žánrových a náboženských obrazů.
Barbara Krafftová, rozená Steinerová, patří k významným představitelkám portrétní malby přelomu 18. a 19. století, jejichž tvorba byla svázána s prostředím střední Evropy. Její život a umělecké působení zahrnují města Jihlava, Vídeň, Praha, Salzburg a Bamberg a časově pokrývají období let 1786–1825. Její dílo, až na několik výjimek, bylo zaměřeno na portrétní malbu.
Narodila se jako druhé dítě malíře Johanna Nepomuka Steinera a jeho manželky Marie Anny. Pokřtěna byla 1. dubna 1764 v jihlavském kostele sv. Jakuba jménem Maria Barbara. Umělecké základy získala v rodinném prostředí, především od svého otce, dvorního malíře a člena vídeňské Akademie výtvarných umění, jenž jí předal technické i kompoziční dovednosti.
Rodina se roku 1767 přestěhovala do Vídně, kde Steiner působil jako portrétista, učitel a restaurátor. První veřejné vystoupení mladé malířky je doloženo v roce 1786, kdy vystavila dnes ztracený portrét francouzského abbého, jenž vzbudil značný ohlas a vedl k dalším zakázkám. Již tehdy se rozhodla specializovat na portrétní malbu, která byla jednou z mála výtvarných disciplín schopných zajistit pravidelný příjem.
Roku 1789 se ve Vídni provdala za lékárníka Josepha Kraffta, rodáka z Donnerskirchenu. Mladý pár žil na Spittelbergu, kde se roku 1792 narodil jejich syn Johann Nepomuk. Manželství poskytlo malířce stabilní zázemí v období formování její samostatné kariéry.
V polovině devadesátých let 18. století se Krafftová vydala se svým mužem a synem do Salzburgu (1794–1796), kde vznikly první dochované ukázky její tvorby. Namalovala zde velkoformátové portréty šlechtických zadavatelů, mimo jiné hraběte a hraběnky Kuenburgových, a získala klientelu mezi duchovními a měšťanskou elitou. Podpis „nata Steiner“ používala jako výraz kontinuity s otcovskou tradicí; později jej latinizovala do podoby „nata Steiner pinxit“.
V letech 1797–1803 působila v Praze, kde našla nové mecenáše mezi českou šlechtou a měšťanstvem. Její malířská pohotovost a rychlost práce se staly pověstnými; podle dobových zpráv dokázala během krátké doby zhotovit několik portrétů najednou. Získala rovněž objednávky od lékařské fakulty na portréty císařů a profesorů. Vedle portrétů vytvářela také náboženské obrazy, například oltářní malbu „Svatý Gothard rozdávající almužnu“ pro kostel v Bubenči.
Ve své portrétní tvorbě zobrazovala příslušníky vyšší střední vrstvy, zámožné měšťany, úředníky i aristokraty – jejich portréty se staly vizuální kronikou své doby. Autentická individualita zobrazených osob a živá přítomnost tváří patří k nejvýraznějším znakům jejího stylu. Její portréty byly určeny převážně pro soukromé prostředí a nesly ráz užitého umění, jež však přesahovalo pouhou reprezentaci.
Po pražském období se roku 1804 opět usadila v Salzburgu, kde působila přibližně do roku 1820. Zde uspořádala prodejní výstavu vlastních obrazů a pokračovala v portrétní tvorbě pro místní měšťanské prostředí. Její dílo zahrnovalo také žánrové výjevy, náboženské a mytologické scény i zátiší, dominantní však zůstával portrét.
Později žila odděleně od manžela a roku 1820 se se svými dětmi přestěhovala do Bambergu. Zde si během několika let získala značné uznání a vytvořila řadu portrétů místních měšťanských rodin. Její tvůrčí energie však v posledních letech života postupně slábla.
Barbara Krafftová zemřela 28. září 1825 v Bambergu ve věku 62 let. Příčinou smrti byl podle lékařského záznamu „zánět srdce“.
Dílo Barbary Krafftové sestává přibližně ze 180 olejomaleb, z nichž značná část je rozptýlena v soukromých sbírkách. Dále se dochovalo 89 studijních kreseb, uložených ve Státní knihovně v Bambergu. Mnohé další práce jsou známy pouze z literatury a považují se za ztracené.
Dílo
1795, Mladá Vožice, zámek
Podobizna hraběnky Friederike von Kuenburg a hraběte Leopolda Josefa von Kuenburg
1797, Mimoň, zámek
Caritas Romana (Podobizna hraběte Franze de Paula Antona von Hartig s kojnou)
1799, Praha, Karolinum
Podobizna císaře Leopolda II. a císaře Františka II. (později Františka I. Rakouského)
kolem 1800, Praha, Univerzita Karlova, lékařská fakulta
Portréty profesorů lékařské fakulty Univerzity Karlovy
kolem 1800, Zahrádky u České Lípy, zámek / Mnichovo Hradiště
Portrét Jana Adolfa II. hraběte z Kounic jako rolníka
kolem 1800, Praha–Bubeneč, kostel
Sv. Gotthard rozdávající almužnu, hlavní oltářní obraz
1819, Vídeň, Gesellschaft der Musikfreunde
Podobizna Wolfganga Amadea Mozarta (posmrtný portrét)
Zastoupení v muzeích a galeriích
Bayerische Staatsgemäldesammlungen, Neue Pinakothek München; Österreichische Galerie Belvedere; Salzburg Museum; Salzburger Landesarchiv; Historisches Museum Bamberg; Staatsbibliothek Bamberg; Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze; Národní galerie Praha; Národní muzeum
Literatura
Johann Georg Meusel, Neue Miscellaneen artistischen Inhalts für Künstler und Kunstliebhaber, Leipzig 1797, s. 108–109; Johann Gottfried Dlabacz, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, Bd. 2, Praha 1815, s. 121; Benedikt Pillwein, Biographische Schilderungen oder Lexikon Salzburgischer theils verstorbener lebender Künstler, auch solcher, welche Kunstwerke für Salzburg lieferten etc., Salzburg 1821, s. 118; Johann Georg Meusel, Neuer Nekrolog der Deutschen, Dritter Jahrgang 1825, Zweites Heft, Ilmenau 1827, s. 1536; Georg Kaspar Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexicon oder Nachrichten von dem Leben und Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Formschneider, Lithographen, Zeichner, Medailleure, Elfenbeinarbeiter, etc., VIII, Leipzig 1835–1852, s. 55–57; Georg Kaspar Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, Elfenbeinarbeiter VII, München 1839, s. 155; Heinrich Joachim Jäck, Zweites Pantheon der Literaten und Künstler Bambergs vom XI. Jahrhunderte bis 1843, Bamberg 1843, s. 70; Joseph Meyer, Das grosse Conversations-Lexicon für die gebildeten Stände, 18. Band: Klappe–Kralwäsche, Hildburghausen 1851, s. 1311; Constantin von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich enthaltend die Lebenskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben, Band XIII, Wien 1865, s. 101–103; Bryan’s Dictionary of Painters and Engravers (A–K) I, London 1886, s. 747; Mitteilungen des Erzherzog-Rainer-Museums für Kunst und Gewerbe: Zeitschrift des Verbandes österr. Kunstgewerbemuseen, 32(2), Brünn 1914, s. 29; Ulrich Thieme – Felix Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Bd. 21, Leipzig 1927, s. 384–385; Jozef Vítězslav Šimák, Soupis památek historických a uměleckých v okresu Mnichovohradišťském, I (= Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé, XLVI), Praha 1930, s. 232; Julius Leisching, „Barbara Krafft“, in: Erich Gierach, Sudetendeutsche Lebensbilder, Band 2, Reichenberg 1930, s. 136–138; Barbara Krafft, Barbara Krafft nata Steiner: Iglau 1764–1825 Bamberg, Bamberg 1976; B. Krafft, Krafft, Barbara (Marie B.), in: Andreas Beyer – Bénédicte Savoy – Wolf Tegethoff (edd.), Allgemeines Künstlerlexikon: Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, Band 81: Knecht–Kretzner, Berlin/Boston 1983, s. 446; Salzburg zur Zeit der Mozart, Salzburg 1991; Prokop Toman, Nový slovník československých umělců I, Ostrava 1993, s. 550; Marie Mžyková, „Kraftová Barbora“, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, A–M, Praha 1995, s. 395–396; Lothar Schultes, Die Sammlung Pierer – vom Biedermeier zum Impressionismus, Linz 1996, s. 170; Josef Petráň, „Obrazové soubory v Karolinu“, in: Památky Univerzity Karlovy, Praha 1999, s. 261; Josef Petráň, „Obrazy karolinského lékařského souboru“, in: Památky Univerzity Karlovy, Praha 1999, s. 275; Ivo Kořán, „Karolinská obrazárna z hlediska její výtvarné hodnoty“, in: Památky Univerzity Karlovy, Praha 1999, s. 289; Barba Krafft, „Gruß über den Zaun: Bilder aus dem adeligen Landleben im Prager Œuvre von Barbara Krafft“, in: Das Wesen Österreichs ist nicht Zentrum, sondern Peripherie: Gedenkschrift für Hugo Rokyta (1912–1999), Furth im Wald 2002, s. 160–173; Sabine Grabner – Michael Krapf, Aufgeklärt Bürgerlich. Porträts von Gainsborough bis Waldmüller 1750–1840, München 2006, s. 208; Lenka Stolárová – Vít Vlnas (edd.), Láska – touha – vášeň. Milostné náměty v umění 15.–19. století, Praha 2008, s. 137; Regina Kaltenbrunner (ed.), Barbara Krafft nata Steiner 1764–1825. Porträtistin der Mozartzeit (kat. výstavy), Salzburg 2019; Barbara Krafft – Regina Kaltenbrunner, Barbara Krafft nata Steiner 1764–1825, Salzburg 2019; Lubomír Slavíček, „Caritas Romana. Emoce a patos v osvícenské interpretaci“, in: Ivan Foletti – Jan Galeta – Ondřej Jakubec – Radka Nokkala Miltová (edd.), Emoce v obraze od středověku po současnost. Seminář dějin umění k poctě Ladislava Kesnera, Brno 2021, s. 70–71; Lubomír Sršeň, Malované závěsné portréty. Sbírka oddělení starších českých dějin Národního muzea I, Praha 2021, s. 194–196.
Autor | Autorka
Terézia Kollegová (Seminář dějin umění FF MU)