Kracker, Jan Lukáš

(pokřtěn 3. března 1719, Vídeň – 1. prosince 1779, Eger)

Něm. Johann Lucas Kracker, též Johann Lukas, Joannes Lucas Kracker, Kraker, Krocker, Kroker, Gracker. Rakouský malíř, autor nástěnných maleb a oltářních obrazů.

Syn malíře Josefa Krackera (1683–1733) a Anny Kathariny, roz. Wide. Učil se nejprve u malíře Antona Hertzoga (1692–1740), v letech 1738–1742 na vídeňské Akademii, u malířů Paula Trogera a Michelangela Unterbergera.

Kariéru započal ve Štýrském Hradci, brzy poté se však na sklonku 40. let odstěhoval na Moravu. Tam nejprve působil jako pomocník v brněnské dílně Josefa Tadeáše Rottera, poté se roku 1749 usadil ve Znojmě. Odtud vedl velmi úspěšnou dílnu, většinu času však trávil na cestách za freskařskými zakázkami v širokém prostoru hned několika zemí podunajské monarchie. Ke Krackerovým schopnostem náleželo pracovat v expresivní manýře Paula Trogera, jeho pozdně barokní styl vycházel rovněž z díla učitelů na vídeňské akademii, Daniela Grana a Michelangela Unterbergera, v oblasti koloritu navazoval na slavné italské vzory.

Zásadními objednavateli byly pro Krackera řádové instituce: pro znojemské dominikány a kapucíny a pro františkány v Moravské Třebové vytvořil řadu oltářních obrazů, pro pozemkové bohaté kláštery monumentální cykly nástěnných maleb. Nejvýznamnější freskové malby provedl v 60. letech 18. století v jezuitském kostele sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně a pro premonstrátskou kanonii v Nové Říši a probošství Jasov, podřízené ovšem premonstrátské kanonii v Louce. Tyto malby charakterizuje utváření kompozice pastelově barevnými oblaky, výrazná gesta postav a detailní zachycení přírody. Rokokové dekorativní iluzivní štukové rámy a iluzivní architektura jsou dílem Krackerova dílenského spolupracovníka a zetě, akademicky vzdělaného malíře architektur Josefa Zacha. Oltářní obrazy – podobně jako tomu je o mnoha Krackerových současníků – často vycházejí z kompozičních principů Paula Trogera.

V Jasově se Kracker roku 1764 seznámil s egerským arcibiskupem Karlem Eszterházym a po několika drobných zakázkách s ním zcela svázal své další působení. Roku 1768 se definitivně přestěhoval do Egeru. V pozdějším díle v Uhrách se částečně odchýlil od expresivní trogerovské manýry a v pojetí figur se přiklonil ke klasicizujícímu stylovému modu. Krackerova nejslavnější a zároveň jedna z posledních zakázek, výmalba knihovny arcibiskupského lycea v Egeru, zachycuje jednání tridentského koncilu zasazené do unikátní iluzivní historizující gotické architektury.

Kracker působil rovněž jako portrétista, zmínit je třeba především velmi živá a dynamická zpodobení středověkých zakladatelů novoříšského kláštera a řádového generála premonstrátů, portrét jasovského opata Andrease Sauberera, ale například i signovaný portrét znojemské šlechtičny Karoliny Kaltschmied von Eisenberg z rané fáze jeho tvorby.

Dochovalo se i několik jeho přípravných olejových skic – Kázání Jana Křtitele k hlavnímu oltáři kapucínského kostela ve Znojmě, Křest Jana Křtitele pro kostel v Jasově či pozdní skicu Disputace sv. Kateřiny Alexandrijské pro farní kostel v Egerbaktě. Dílenskou praxi, nedochovaná díla a paletu vzorů významně osvětlují také dva konvoluty kreseb dochované v Szegedu a Debrecínu.

Dílo

1742, Graz, kostel sv. Martina

signované nástěnné malby

1750–1763, Jasov, premonstrátské probošství sv. Jana Křtitele

fresková výzdoba refektáře

1754–1756, Vranov nad Topľou

částečně zachovaná fresková výzdoba a portrétní cyklus osobností z dějin kláštera a řádu

1758, Nová Říše, premonstrátská kanonie sv. Petra a Pavla

portrétní cyklus osobností z dějin kláštera a řádu

1757, Šaštín, paulánský klášterní kostel Sedmibolestné Panny Marie

obrazy na bočních oltářích (Sv. Pavel Poustevník, Sv. Jan Nepomucký), fresková výzdoba bočních kaplí

1759, Moravská Třebová, františkánský klášter

obrazy na bočních oltářích a v klášterním refektáři

1760–1761, Praha, kostel sv. Mikuláše na Malé Straně

fresková výzdoba hlavní lodi (zázrak u hrobu sv. Mikuláše v Bari) a bočních kaplí, oltářní obrazy

1762, Praha, špitální kostel alžbětinek

fresková výmalba kaple sv. Tekly

1762–1764, Jasov, premonstrátské probošství sv. Jana Křtitele

fresková výzdoba fasády kláštera a interiéru klášterního kostela (scény ze života sv. Jana Křtitele), oltářní obrazy

1766–1767, Nová Říše, premonstrátská kanonie sv. Petra a Pavla

monumentální fresková výzdoba klášterního kostela (Obrácení sv. Pavla, Předání klíčů sv. Petrovi), oltářní obrazy

1764–1771, Eger, arcibiskupský zámek, seminář, dóm a lyceum

fragmentárně zachovaná fresková i obrazová výzdoba

1767, Japons, kostel sv. Vavřince

fresková výmalba klenebních polí

1772, Eger, dóm

boční oltářní obrazy (Sv. Štěpán, Sv. Ladislav)

1774, Eger, Malý proboštský palác

fresková výzdoba slavnostního sálu (Triumf ctnosti)

1776, Eger, dům Johanna Lucase Krackera

částečně zachovaná fresková výzdoba umělcova domu (Čtyři roční období)

1776, Jasov, premonstrátské probošství sv. Jana Křtitele

fresková výzdoba knihovního sálu, portrét opata Sauberera

1776–1777, Aszód, zámek Podmaniczky

fresková výzdoba slavnostního sálu (Triumf víry)

1778, Eger, lyceum

fresková výzdoba knihovního sálu (Tridentský koncil)

1779, Eger, klášter servitů

fresková výzdoba refektáře (Kristus na poušti obsluhován anděli, Kristus a Samaritánka u studně)

Zastoupení v muzeích a galeriích

Arcibiskupské sbírky, Egeru; Déri Múzeum, Debrecen, Moravská galerie, Brno; Móra Ferenc Múzeum, Szeged (konvolut kreseb); Narodna Galerija, Ljubljana; Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň; Szépművészeti Múzeum, Budapešť; Východoslovenská galéria, Košice.

Prameny

Archiv der Academie der bildenden Künste in Wien, 1b, Aufnahms-Protokoll, 1738–1765; Archiv Národní galerie v Praze, AA 1218a, N. 52, Královský dekret o svobodné činnosti Krackera v Praze; Főegyházmegyei Levéltár Erlau, Archivum vetus, N. 2777, Dopisy Krackera egerskému biskupu Karlu Eszterházymu; Magyar Országos Levéltár, E 153 (Acta Paulinorum), fasc. 567, N°30, Kontrakt na výmalbu kláštera ve Vranově nad Topľou; Tamtéž, Band 105, Liber Vitae Varannó, p. 140-141; Heves Megyei Levéltár Eger, XII-3a, Prothocolum Agriense, 1762–1791, p. 533–559, Krackerova činnost ve službách egerského biskupa; Tamtéž XII-3a, Liber 98/5, p. 89, Prothocolum Fassionum, Koupě domu v Egeru; Tamtéž XII-3a, bd. 610, p. 545; Ratiocionium 1778, Vyúčtování za fresku v egerské lycejní knihovně; Moravský zemský archiv v Brně: E 56, Acta Hungarica z archivu louckých premonstrátů (dopisy Krackera a jasovského probošta); Tamtéž, E 58, 38b, č. 28, Účty kláštera v Nové Říši; Tamtéž, G 11, č. 715, Winterhalder: Mährische Künstler, fol. 14 v.; Tamtéž, G 11, č. 196, Schweigel: Anmerkung der bildende Künste, fol. 42; Slovenský národní archiv v Bratislavě, B. I. 1. (Premonštrátská prepozitúra Jasov), fasc. 44., N. 127, 129, Kvitance za práce v Jasově; Stiftsarchiv Geras, sign. 01.02C/75–76, Stiftsrechnungen (1767–1768).

Literatura

Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815, sl. 490; Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien II, Prag 1815, sl. 120; Kracker, Johann Lukas, in: Hans Vollmer (Hrsg.): Thieme-Becker. Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart XXI, Leipzig 1927, s. 375–376; Klara Garas, Kracker János Lukács, 1941; Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 549; Garas, Klara, Kracker, Johann Lucas, in: Neue Deutsche Biographie XII, 1980, s. 632; Pavel Preiss, Der Wandel des ikonographischen Programms der Jesuitenkirche St. Niklas auf der Prager Kleinseite, Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 40, 1987, s. 269–287, 339–402; Pavel Preiss, Malířství pozdního baroka a rokoka v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 751–789 (779–781); vo Krsek, Malířství pozdního baroka na Moravě, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 790–816 (790); Antonín Jirka, Kracker, Jan Lukáš, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 395; Anna Jávor, Johann Lucas Kracker. Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa, Budapest 2005; Petr Arijčuk, K tvorbě Johanna Lucase Krackera v období jeho moravského pobytu, Bulletin Moravské galerie v Brně 61, 2005, s. 285–296; Barbara Balážová – Josef Medvecký, Medzi zemou a nebom. Majstri barokovej fresky na Slovensku, Bratislava 2009, s. 106–111, 134–139; Wilhelm Georg Rizzi, Troger, Zeiler und Kracker in Japons, Die Pfarrkirche „hl. Laurentius“ und ihre malerische Austattung im 18. Jahrhundert, Geraser Hefte 67, 2011, s. 8–23; Petr Arijčuk, Tvorba Johanna Lucase Krackera pro loucké premonstráty. Příspěvek k recepci kompozičních motivů Paula Trogera, Zprávy památkové péče 71, 2013, s. 507–518; Tomáš Valeš, Příběhy slávy a zapomnění: znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka, Brno 2014, s. 437–438; Anna Jávor, Kracker, Johann Lucas, in: Günter Meissner (ed.), Saur.  Allgemeines Künstlerlexikon. Die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker LXXXI, München 2014, s. 437–438. Recentní podrobná bibliografie viz Anna Jávor, Johann Lucas Kracker: Neue Funde, Acta Historiae Artium Academiae Scientiarum Hungaricae 62, 2021, s. 111–155.

Autor | autorka

Štěpánka Grunová – Michaela Šeferisová Loudová (Seminář dějin umění FF MU v Brně)