Jahn, Jan Jakub Quirin
(4. června 1739, Praha – 18. července 1802, Praha)
Něm. Johann Jakob Quirin (Quirinus) Jahn. Pražský malíř, kreslíř a rytec, autor nástěnných maleb, oltářních obrazů, portrétů, návrhů grafických listů a příležitostných dekorací, historik, topograf a technolog umění, sběratel, též obchodník se suknem.
Jan Jakub Quirin Jahn pocházel z rodiny usazené v Oseku. Jeho předkové po několik generací působili ve službách zdejšího cisterciáckého kláštera. Jeho otcem byl malíř Jakub Vavřinec Jahn (1706–1767), matkou Marie Anna, dcera malíře a představeného novoměstského malířského cechu Osvalda Raucha (nar. asi 1669).
Jahn studoval na pražském piaristickém gymnáziu, byl žákem Gelasia Dobnera. Základy malířství nabyl do roku 1758 u svého otce, následně se učil u malíře a inženýra Jana Ferdinanda Schora (1686–1767). Koncem padesátých let se stal pomocníkem Františka Karla Palka (1724–1766). V roce 1761 byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde ještě později v roce 1768 předložil radě Akademie obraz Madony s Ježíškem a stal se čestným členem této instituce. Diplom mu byl ale zaslán již do Prahy, kam se vrátil po smrti svého otce roku 1767. Po otci byl též ustanoven správcem prelátského domu oseckého kláštera v Jilské ulici (čp. 447) na Starém Městě. V Praze se natrvalo usadil a vstoupil do staroměstského malířského cechu a později se stal jedním z jeho starších. Dne 25. října 1768 se oženil s Marií Františkou Langerovou.
Jahn se věnoval nástěnným malbám a v různých sakrálních i profánních interiérech provedl figurální kompozice i dekorativní malovanou architekturu. Do řady pražských i venkovských kostelů a kaplí dodal oltářní obrazy. Věnoval se také portrétní tvorbě. Tvořil též kresebné předlohy pro grafické listy Jana Balzera, Jana Salzera a Františka a Filipa Hegera.
Roku 1782 začal provozovat soukenický krám v Jezuitské (dnešní Karlově) ulici na Starém Městě. Od roku 1787 bezplatně vyučoval kreslení v pražském sirotčinci sv. Jana Křtitele, který provozovaly pražské zednářské lóže. V roce 1791 vytvořil návrh na vybudování a dekoraci tzv. Římského sálu při Nostickém divadle pro stavovský ples na oslavu pražské korunovace Leopolda II. O rok později v rámci korunovačních oslav Františka I. navrhl podobu dožínkového vozu a dohlížel výtvarně na oslavu v Královské oboře.
Spolu s Franzem Lotharem Ehemantem (1748–1782) se věnoval výzkumu obrazů na Karlštejně a připravil pojednání o jejich technice. Byl také jedním z iniciátorů založení Společnosti vlasteneckých přátel umění (1796) a jako znalec umění se stal též členem výboru společnosti.
Po svém otci Jan Quirin Jahn zdědil sbírku starožitností a odlitků, kterou jako sběratel sám rozšířil o kolekci kreseb, grafik a obrazů (základ pozdější rozsáhlé sbírky jeho pravnuka Richarda Jahna). Po zrušení malířských cechů při josefínské reformě v roce 1782 Jahn shromáždil rozsáhlý písemný materiál pražských malířských bratrstev, ze kterého těžil pro své rukopisné poznámky i tiskem vydané texty o českých umělcích.
Dílo
kolem 1760, Jeníkov u Duchcova, kostel sv. Petra a Pavla
obraz Sv. Václav a čtyři obrazy evangelistů
1764–1765, Praha – Staré Město, kostel sv. Michala
oltářní obraz Klanění tří králů a Sv. Jan Nepomucký v nástavci oltáře (dnes v kostele Panny Marie Sněžné v Rokycanech)
obraz Kristus na kříži a Panna Marie s dušemi v očistci (dnes v kostele sv. Martina v Líbeznicích)
1766, Praha – Nové Město, kaple v koleji piaristů
obraz Sv. Expeditus (dnes na Strahově, dochována návrhová kresba)
1768–1769, Jemčina, zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého
oltářní obrazy Sv. Jan Nepomucký ve vězení a Sv. Eligius
nástropní malby
1772, Praha – Hradčany, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
obraz Sv. Filip z Neri (dnes v kapli sv. Jana Křtitele, původně v kapli sv. Vojtěcha)
1773–1775, Přeštice, děkanský kostel
oltářní obraz
1777–1778, Kostomlaty, kostel sv. Bartoloměje
Oslava sv. Bartoloměje, výjevy ze života světce, malířská výzdoba kostela (k malbám se dochovaly návrhové kresby, sbírka Jiřího Waldese)
před rokem 1779, Praha – Staré Město, Klementinum
návrh pomníku Josefa Steplinga (realizace 1779 Ignác František Platzer)
kolem roku 1780, Praha – Staré Město
autoportrét a portrét manželky Františky (díla nezvěstná)
1784, Trutnov, arciděkanský kostel Narození Panny Marie
obraz na hlavní oltář
1785, Praha – Staré Město
Podobizna dámy v čepci (dnes v Národní galerii)
1791, Praha – Staré Město, Nostické divadlo
návrh dočasné architektury tzv. Římského sálu pro stavovský ples u příležitosti pražské korunovace Leopolda II.
1792, Bubeneč – Královská obora
výtvarný dozor a návrh dožínkového vozu na korunovační oslavu Františka I.
Pelhřimov, zámek Říčanských z Říčan
Příběh Josefa Egyptského, Šalamounův soud, personifikace Ctností, dekorativní malby na klenbách a stěnách sálu
Publikace
1773
[Johann Quirin Jahn?], Karl Screta, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken I, Prag 1773, s. 108–113.
[Johann Quirin Jahn?], Peter Brandel, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken I, Prag 1773, s. 114–117.
1775
[Johann Quirin Jahn?], Wenceslaus Hollar, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 139–146.
[Johann Quirin Jahn?], Michael Heinr. Renz, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 147–150.
[Johann Quirin Jahn?], Joh. Ferd. Schor, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 151–165.
[Johann Quirin Jahn?], Joh. Ferd. Prokof, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 171–173.
[Johann Quirin Jahn?], Kilian Dienzenhofer, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 174–178.
1776
1777
[Johann Quirin Jahn?], Johann Kupeczky, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken III, Prag 1777, s. 146–155.
[Johann Quirin Jahn?], Anton Kern, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken III, Prag 1777, s. 156–162.
1781
1782
[Johann Quirin Jahn?], Anton Lublinsky, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken IV, Prag [Matthäus Adam Schmadl] 1782, s. 75–77.
[Johann Quirin Jahn?], Wenzel Reiner, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken IV, Prag [Matthäus Adam Schmadl] 1782, s. 95–105.
[Johann Quirin Jahn?], Mathias Braun von Praun, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken IV, Prag [Matthäus Adam Schmadl] 1782, s. 124–128.
[Johann Quirin Jahn?], Anton Raphael Mengs, in: Franz Martin Pelzel (ed.), Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstlern, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken IV, Prag [Matthäus Adam Schmadl] 1782, s. 181–188.
1787
[Johann Quirin Jahn], Allgemeine Beschreibung der Schlosses Karlstein, aus Balbins Miszellaneen, mit Anmerkungen und Zusätzen, Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen 3, 1787, s. 569–612.
1788
Johann Quirin Jahn, Von den alten Verfassung der Malerbruderschaft in Böhmen, Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen 6, Prag – Leipzig 1788, s. 117–138.
1792
1797
Johann Quirin Jahn, Historische Bemerkungen über die ehemaligen festen Schlösser und Bürgen in Böhmen, bis zum dreissigjährigen Kriege, Apollo 2, 1797, s. 327–349.
Johann Quirin Jahn, Gefühle bei Besuchung der Schönhofer Gartens, Apollo 3 1797, s. 162–165.
1800
Johann Quirin Jahn, Vermischte Nachrichten, Neue Miszellaneen 11, Leipzig 1800.
1803
Johann Quirin Jahn, Abhandlung über das Bleichen und die Reinigung der Oele zur Oelmalerey; wie auch über die Grundstoffe, die Farben, die Erhaltung der Oelgemelde und die noethigen Firnisse. Nebst einem Beytrage über Ausbesserung, das Auffrischen und das Abziehen alter Gemälde, Dresden [Waltherische Buchhandlung] 1803.
Prameny
Archiv Národní galerie v Praze, Jan Jakub Quirin Jahn, osobní fond
Literatura
Ignaz Wilfling, Kurze Biographie des Architekten und Historienmalers Jahn, Libussa 2, 1804, s. 97–106; Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien II, Prag 1815, sl. 5–7; Constant von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich X, Wien 1863, s. 47–49; Rudolf Müller, Jahn, Quirin, in: Allgemeine Deutsche Biographie XIII, Leipzig 1881, s. 686–688; Jan Herain, Životopisná data malíře Jana Jakuba Quirina Jahna ku stoleté upomínce na jeho úmrtí dne 18. července 1802, in: Sbírka obrazů ing. Richarda Jahna v Praze, Praha 1902, s. 13–23; František Zuman, Stav malířství, mědirytectví a tiskařství v Čechách r. 1787, Časopis Společnosti přátel starožitností 49–50 (1941–1942), 1946, s. 77–91 (80–81, pozn. 10); Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 411; Pavel Preiss, Jan Quirin Jahn a český klasicismus, Sborník Národního musea v Praze, řada A – Historie 12/3, 1958, s. 121–180; Luděk Novák, J. Q. Jahn a portrét raného klasicismu, Umění 8, 1960, s. 175–185; Pavel Preiss, Jahn, Quirin, in: Neue Deutsche Biographie X, Berlin 1974, s. 306; Zdeněk Hojda, Osvícenský příspěvek k dějinám veduty, Umění 31, 1983, s. 468–472; Vlasta Dvořáková, Osvícenci a romantikové, in: Rudolf Chadraba – Josef Krása – Rostislav Švácha – Anděla Horová (edd.), Kapitoly z českého dějepisu umění I, Praha 1986, s. 35–74; Zdeněk Hojda, Cesta Jana Quirina Jahna po západních Čechách roku 1797, Minulostí západočeského kraje 23, 1988, s. 201–230; Pavel Preiss, Malířství pozdního baroka a rokoka v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 751–789 (782–784); Vít Vlnas, Jahn, Jan Jakub Quirin, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 308–309; Jan Nepomuk Assmann, Jan Jakub Quirin Jahn: dvě podobizny, Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy 10/11, 2000, s. 1–5; Helena Lorenzová, Estetika ve střední Evropě na sklonku 18. století. Časopis Apollo, Estetika 38, 2001, s. 65–115; Eva Petrová, Figurální malba klasicismu, raného romantismu a počátky výtvarné kritiky. Čechy 1780–1840, in: Taťána Petrasová – Helena Lorenzová (ed.), Dějiny českého výtvarného umění III/1, Praha 2001, s. 64–112 (65–68, 71–73, 75, 77–78, 100, 103, 110); Lubomír Slavíček, „Die Nachrichten müssen dasselbst kurz zusammen gefasset werden…“ Johann Quirin Jahn und seine Nachricht über die Wiener Künstler des 17. und 18. Jahrhunderts in den „Frankfurter gelehrten Anzeigen“ (1775), Opuscula historiae artium 54, 2005, s. 93–136; Lubomír Slavíček, „meinem Seel Bruder zu mehrer Ehre“. Benedikt Kern a Jahnův životopis malíře Antonína Kerna (1777), Umění 53, 2005, s. 612–622; Lubomír Slavíček, Pražský „cicerone“ Jan Quirin Jahn, in: Jan Royt – Petra Nevímová (edd.), Album amicorum. Sborník ku poctě prof. Mojmíra Horyny, Praha 2005, s. 26–37; Hana Skočková, Sága rodu Jahnů z Oseckého domu, Rodopisná revue 8, 2006, s. 19–21; Pavel Preiss, Pod Minerviným štítem. Kapitoly o rakouském umění ve století osvícenství a jeho vztahu ke království českému, Praha 2007, s. 8, 10, 89, 97, 253–54, 364; Hana Skočková, Sága rodu Jahnů z Oseckého domu, Rodopisná revue 9, 2007, s. 19–21, 25–27; Jiří Gordon, Oltářní obrazy Jana Quirina Jahna (1739–1802) (bakalářská práce – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), Brno 2007; Lubomír Slavíček, „Honestus et eruditus civis et artifex“. Umělecké a knižní sbírky vzdělaných měšťanských umělců 18. století (Brno, Moravská Třebová, Praha), in: Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek (edd.), Město a intelektuálové od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, uspořádané ve spolupráci s Institutem mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze ve dnech 10. až 12. října 2006 v Clam-Gallasově paláci v Praze (= Documenta Pragensia 27), Praha 2008, s. 875–914; Jana Marešová – Martin Mádl, Jan Quirin Jahn na uměnovědné vycházce. Poznámky z osmi pražských kostelů, in: Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová Loudová – Lubomír Konečný (edd.), Orbis artium. K jubileu Lubomíra Slavíčka, Brno 2009, s. 85–102; Radka Tibitanzlová, Jan Jakub Quirin Jahn (1739–1802). Inventář osobního fondu (Archiv Národní galerie v Praze), Praha 2011; Jana Marešová, Jan Quirin Jahn a slovník dějin umění? (Počátky dějin umění v českých zemích) (disertační práce – Filosofická fakulta Univerzity Karlovy), Praha 2013; Lubomír Slavíček, Jan Quirin Jahn, topograf uměleckých památek Prahy, Pražský sborník historický 42, 2015, s. 269–368; Miroslava Kvášová, Freskový sál zámku pánů z Říčan, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 24, 2018, s. 37–46.
Externí odkazy
Jahn, Johann Quirin, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (BLKÖ); Rudolf Müller, Jahn, Quirin, in: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB); Pavel Preiss, Jahn, Quirin, in: Neue Deutsche Biographie (NDB).
Autor | autorka
Radka Heisslerová (NGP) – Martin Mádl (ÚDU AV ČR)