Hiernle, František Ondřej
(pokřtěn 4. prosince 1726, Praha – pohřben 25. května 1774, Kroměříž)
Něm. Franz Andreas Hiernle, též Hirnle. Sochař a štukatér činný na Moravě.
Syn pražského sochaře Karla Josefa Hiernleho (1693–1748), v jehož dílně spolu s bratrem Josefem poznal základy sochařské práce. Spolu s otcem se zřejmě podílel na pracích pro klášter benediktinů v Břevnově. Od roku 1752 se učil na vídeňské akademii pod Balthasarem Ferdinandem Mollem a dalšími.
Roku 1758 přesídlil do Kroměříže, kde založil dílnu, která působila převážně na střední Moravě. V Kroměříži pracoval pro olomoucké biskupy. Podílel se také na výzdobě řady kostelních interiérů, např. v Kojetíně, Velkých Bílovicích a Uherském Hradišti.
Pro tvorbu Františka Ondřeje Hiernleho jsou charakteristické štíhlé figury, měkce formovaná roucha a zdrženlivě vyjádřený psychický výraz, kterými se sochař hlásil ke klasicizující formě moravského rokoka.
Dílo
1759–1760, Kroměříž, biskupský zámek
štuková výzdoba manského sálu
1764, Kroměříž, kostel sv. Mořice
náhrobek biskupa Leopolda z Eghku (1696–1760) v kapli Panny Marie Bolestné
kolem 1766, Velehrad, klášter cisterciáků
socha sv. Vendelína
před 1766, Kroměříž, biskupský zámek
oltář v zámecké kapli sv. Šebestiána
Literatura
Eduard Šafařík, Život a dílo sochaře Františka Hirnla (disertační práce olomoucké univerzity), Olomouc 1952; Florian Zapletal, Akademický sochař František Hirnle v Kroměříži, in: Rudolf Fukal – Milan Kopecký (edd.), Rodné zemi. Sborník prací k 70. výročí trvání Musejního spolku v Brně a k 70. narozeninám jeho předsedy doc. Dr. Aloise Gregora, Brno 1958, s. 188–196; Jaroslav Pavelka, Chrám sv. Mořice v Kroměříži, Praha 1946; Miloš Stehlík, Výzdoba hlavního oltáře v Dubě nad Moravou, Umění 8, 1960, s. 186–197; Miloš Stehlík, Sochařství pozdního baroka na Moravě, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 741–750 (744–747); Miloš Stehlík, Hirnle, František Ondřej, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 261.