Hiernle, Karel Josef
(asi 1693, Praha – 7. února 1748, Praha)
Něm. Karl Josef, Carl Joseph Hiernle, též Hirnle. Pražský sochař, činný v Čechách a ve Slezsku.
Narodil se nejspíš v Praze. Byl synem sochaře Jana Hiernleho, který patrně pocházel z rozvětveného sochařského rodu, jehož příslušníci působili v dolnobavorském Landshutu a později také v Mohuči. Karel Josef Hiernle se učil pravděpodobně u Matěje Václava Jäckela (1655– 1738) a v dílně Brokofů.
Uplatnil se ve službách břevnovské-broumovského opatství v Lehnickém Poli, Broumově i Břevnově, i při různých dalších projektech.
Synem Karla Josefa Hiernleho byl sochař František Ondřej Hiernle (1726–1774), usazený v Kroměříži.
Dílo
1727, Praha – Nové Město, Koňský trh (Václavské náměstí)
sousoší sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, tzv. Svatojánské oratorium (později přenesené do Žebráka)
1728–1730, Lehnické Pole (Wahlstatt), benediktinské proboštství, kostel sv. Kříže a sv. Hedviky
kamenné sochy na průčelí, dřevěné plastiky na oltářích, výzdoba varhan v interiéru kostela
kolem 1730, Broumov, klášter benediktinů, kostel sv. Vojtěcha
kamenné sochy na balustrádě terasy před vstupem do kláštera a kostela; sochy světců a světic v bočních kaplích kostela
kolem 1740, Praha – Břevnov, klášter benediktinů
sousoší sv. Benedikta na klášterní bráně
1741, Praha – Břevnov, klášter benediktinů, kostel sv. Markéty
výzdoba oratoře
1741, Žižice
sousoší sv. Prokopa
1741, Kladno, náměstí
mariánský sloup
1745, Praha – Břevnov, klášter benediktinů, kapitulní síň
výzdoba oltáře a lavic v kapitulní síni
1744–1745, Hrdly, rezidence benediktinů
sousoší sv. Benedikta před rezidencí
1747, Praha – Břevnov, klášter benediktinů, kostel sv. Markéty
výzdoba bočních oltářů (tabernákly)
čtyřicátá léta 18. století, Praha – Břevnov, hřbitov
sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Benedikta
Literatura
Oldřich Jakub Blažíček, Sochařství baroku v Čechách, Praha 1958, s. 18, 20, 48, 173–175, 179, 180, 200, 205, 283, 285, 322, 331; Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 711–740 (713–714); Daniela Vokolková, Karel Josef Hiernle – sochař doznívajícího velkého slohu, in: Barokní umění a jeho význam v české kultuře (Sborník sympozia, které pořádala Národní galerie v Praze k připomenutí osobnosti a díla Oldřicha J. Blažíčka ve dnech 11. a 12. prosince 1986), Praha 1991, s. 47–53; Ivo Kořán, Hiernle, Karel Josef, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 258–259; Eliška Kokinová, Karel Josef Hiernle – sochař pozdního baroka (diplomová práce, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova), Praha 2011.