Ambrosi, Václav Bernard

(pokřtěn 26. září 1725, Kutná Hora – 30. dubna 1806, Praha)

Též Václav Bernard Ambrož, Wenzel Bernard, Bernhard Ambrosch, Ambrozi, Ambrozy, Ambrozzi. Všestranný malíř, autor nástěnných maleb, oltářních obrazů, portrétů, zátiší a miniatur, restaurátor, znalec a sběratel umění. Poslední představený novoměstského malířského cechu.

Pocházel z Kutné Hory, do Prahy přišel spolu se svým otcem v roce 1731. Učil se nejprve u svého bratra Josefa, malíře miniatur, kolem roku 1743 pak u strahovského premonstráta Siarda Noseckého (1693–1753). Dne 8. června 1750 se spolu s bratrem nechal imatrikulovat na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity.

V roce 1759 zaplatil novoměstskému malířskému cechu za přijetí mistrovského kusu. Od téhož roku následně střídavě platil a neplatil cechovní poplatky, které mu ovšem byly nejpozději od roku 1776 odpuštěny, protože se stal představeným korporace a byl jím až do zániku organizace v roce 1782.

Stal se císařským dvorním malířem císařovny Marie Terezie. Z tohoto titulu patrně dostal v roce 1777 za úkol vypracovat inventář obrazů Pražského hradu a v témže roce měl dostat 50 dukátů za převezení obrazů z Prahy do Vídně.

V osmdesátých letech 18. století byl jako odborník zván k posuzování předmětů z klášterů a zavíraných kostelů rušených za panování císaře Josefa II., byl také vyvolavačem při aukcích s těmito předměty. Díky němu se dochovala celá řada uměleckých děl, která získal ze zrušených církevních objektů. Společnost vlasteneckých přátel umění od něj například v roce 1797 odkoupila za 400 zl. šest obrazů, mezi nimi také dva obrazy od Karla Škréty – Nanebevzetí Panny Marie, modello pro oltářní obraz klášterního kostela na Zbraslavi, a Křest Kristův pocházející původně z kostela Neposkvrněného početí Panny Marie u kláštera irských františkánů (hybernů) na Novém Městě pražském.

V letech 1760–1770 křtil své děti v kostele sv. Štěpána. Údajně teprve 19. září 1771 získal spolu se svými syny měšťanská práva na Novém Městě (Toman 1947, s. 17). Podle matričních zápisů se rodina často stěhovala. Soupis novoměstských obyvatel Ambrosiho v roce 1770/1771 zachytil v domě na Koňském trhu (Václavské náměstí, čp. 801/II). Načas sídlil také v domě U římského císaře ve Spálené ulici (čp. 78/II).

Ve své zprávě z 24. listopadu 1787 se o Ambrosim zmiňuje guberniální komerční rada Josef Bernard Scotti. Píše, že Ambrosi vyniká ve figurální malbě. Zároveň však upozorňuje na jeho tíživou finanční situaci (Zuman 1946, s. 82–83).

V roce 1791 zemřela Ambrosiho žena Kateřina. V roce 1806, kdy mu podle matriky mělo být 82 let, se malíř znovu oženil. V témže roce ovšem zemřel na zápal plic. Byl otcem Františka de Paula Matěje Václava (1762–1815), Antonína (1768–1788) a Františka Václava (1799–1883). Předčasně zesnulý syn Antonín Ambrosi byl rovněž malířem. Jeho nejstarší syn měl mít podle poslední vůle ve svém domě v Teplicích obrazovou galerii, sbírku rytin a knihovnu („Bildergallerie, Kupferstichsammlung und Bibliothek“). Tyto sbírky se po jeho smrti měly prodat, na rozdíl od pražského domu (čp. 939/I?), který měl nadále sloužit rodině k bydlení.

Dílo

1743, Praha – Nové Město, Jindřišská ulice, kaple celestýnek (zbouraná)

spolupráce s premonstrátem Siardem Noseckým na malířské výzdobě (malby nedochovány)

kolem 1757, Praha – Malá Strana, Nostický palác, kaple

Zvěstování Panně Marii, nástropní malířská výzdoba kaple, objednavatel hrabě František Antonín Nostic

1771, Brloh u  Loun, kostel sv. Havla

obraz na hlavním oltáři

1775, Měšice, zámek

malířská výzdoba kaple sv. Alžběty (biblické náměty, sign. „Wenceslaus Ambrosi, 1775“), obraz na oltáři

Praha – Nové Město, dům U pěti králů (Vyšehradská ulice, čp. 415/II)

vyobrazení šesti přemyslovských knížat (Přemysla, Nezamysla, Mnaty, Vojena, Vratislava a sv. Václava) na fasádě patrového domu (dům zbořen, na jeho místě v roce 1906 vystavěn jiný, dochovány fotografie staršího domu v AHMP, Archivní katalog)

Prameny

Archiv hlavního města Prahy, Sbírka papírových listin, sign. PPL IV–20675; Ibidem, sign. PPL IV–20676; Ibidem, Sbírka rukopisů, sign. 564, Kniha měšťanských práv, Nové Město pražské, 1763–1775, fol. 179v; Archiv Národní galerie v Praze, Paul Bergner, přír. č. AA 2783, inv. č. 4, Kartotéka výpisků o výtvarných umělcích 17. až 19. století, kart. 1; Ibidem, Pražská malířská bratrstva, přír. č. AA 1214, Účetní kniha bratrstva novoměstského 1755–1782, pag. 7, 9, 11, 14, 17, 20, 23, 29, 33, 38, 47, 51, 56, 69, 76, 88, 94, 96; Ibidem přír. č. AA 1218, Korespondence staroměstského a malostranského malířského bratrstva 1592–1782, složka č. 114, 115; Ibidem přír. č. AA 1221, Akta o zrušení pražského malířského bratrstva roku 1782, č. 2, 3; Ibidem Společnost vlasteneckých přátel umění, přír. č. AA 1223, Einreichungs-Catalog der Gemaelde Gallerie der Gesellschaft patriotischer Kunst Freunde, položka EC 106–111.

Literatura

Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815, sl. 43–46; Georg Kaspar Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexicon I, München 1835, s. 99; Bohumil Matějka, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu lounském (= Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století 2), Praha 1897, s. 1; Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu karlínském (= Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století 15), Praha 1901, s. 271; Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu benešovském (= Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století 35), Praha 1911, s. 192; Antonín Podlaha, Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, Památky archeologické 28, 1916, s. 159–181 (160) a 215–257 (215); František Zuman, Stav malířství, mědirytectví a tiskařství v Čechách r. 1787, Časopis Společnosti přátel starožitností 49–50 (1941–1942), 1946, s. 77–91 (82–83, pozn. 18); Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 17–18; Miloslav Nedoma, Soupisy malířů, sochařů a mědirytců, zapsaných v letech 1696–1779 na filosofické fakultě pražské university Karlovy, Památky archeologické – historie 43, 1948, s. 94–96 (95); Emanuel Poche – Pavel Preiss, Pražské paláce, Praha 1973, s. 36, 178, 181, č. kat. 19–20, 80; Pavel Preiss, Malířství pozdního baroka a rokoka v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 751–789 (779); Iva Furáková, čp. 415/II, Nájemní dům „U pěti králů“, in: Růžena Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město. Vyšehrad, Praha 1998, s. 319; Lubomír Slavíček, „Nachlass eines Kunstkenners und Gelehrten“. Sbírka MUDr. Václava Karla Ambroziho (1758–1813) a její vztah k obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, in: Martina Sošková – Petr Přibyl (edd.), „In Italiam nos fata trahunt, sequamur.“ Sborník příspěvků k 75. narozeninám Olgy Pujmanové, Praha 2003. s. 123–134; Lubomír Slavíček, Ambrosi (Ambrož, Ambrozzi, Ambrozy), Václav Bernard, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 70; Eva Vápenková, Vývoj a metody restaurování v Čechách. Od konce 18. století po první polovinu 20. století (diplomová práce, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova), Praha 2009, s. 25, 74–75; Elisabeth Hassmann (ed.), Quellen und Regesten zur Schatzkammer, Gemäldegalerie und zu den drei Kabinetten aus dem Archivbestand des k. k. Oberstkämmereramtes 1777 bis 1787 mit einem Nachtrag zu den Jahren 1748 bis 1776, Jahrbuch des Kunsthistorischen Museum Wien 15–16, 2015, s. 115, dok. 60; Radka Heisslerová, Malířský cech na Novém Městě pražském v 17. a 18. století (disertační práce – Katedra pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy), Praha 2020, s. 410; Radka Heisslerová, Představitelé malířské profese v soupisu obyvatelstva Nového Města pražského z roku 1770/1771, Cornova. Revue České společnosti pro výzkum 18. století 11, 2021, č. 1, s. 41–61 (55).

Autor | Autorka

Radka Heisslerová (NGP) – Martin Mádl (ÚDU AV ČR)