Aigen, Karel Josef

(pokřtěn 8. října 1685, Olomouc – 22. října 1762, Vídeň)

Též Aygen, Eigen, Eygen. Kreslíř, inventor grafických listů, malíř oltářních obrazů a kabinetních pláten.

Otec malíře, zlatník původem z Norimberku Jan Jáchym Aigen (činný 1676–1696), se usadil v Olomouci roku 1676. Karel Josef se školil v malířské dílně salcburského rodáka Dominika Mayera (1653–1715). Umělecky činní byli také tři z jeho bratrů, kteří se zabývali jak zlatnictvím, tak i sochařstvím a malbou. Na tovaryšskou cestu se Aigen vydal do německých zemí, zde pobýval patrně ve Frankfurtu nad Mohanem. Roku 1716 se usadil ve Vídni, kde se 16. února v chrámu sv. Štěpána oženil s Terezií Prennerin. V dalším uměleckém vzdělávání pokračoval v závěru dvacátých let, roku 1726 se zapsal na znovuotevřenou císařskou dvorní akademii.

V začátcích svého působení v rakouské metropoli si malíř přivydělával mimo jiné jako inventor grafických listů. Vnímání olomouckého rodáka jako zručného kreslíře dokládá spolupráce s mnoha vídeňskými rytci na nezanedbatelném množství knižních projektů dvacátých a třicátých let 18. století. Kromě univerzitních tezí či ilustrací textů s náměty z oblasti jezuitské spirituality zasluhuje zvláštní pozornost kresba Apoteóza sv. Jindřicha II. (1739), která byla použita jako předloha pro frontispis tisku vydaného v rámci oslav světcova svátku ve svatoštěpánském chrámu; tisk se dočkal hned několika vydání. Kresba Sáňkující chlapci dokládá, že Aigen využíval kreslířské studie také pro malbu kabinetních kusů, jež byly posléze rovněž převáděny do grafické podoby.

Od konce třicátých let 18. století lze sledovat Aigenovo postupné prosazování u církevních objednavatelů, pro něž zhotovoval závěsné a oltářní obrazy; tvorba v této oblasti vrcholí zejména v první polovině let čtyřicátých. Aigenova volba města Vídně jako trvalého působiště, motivovaná vidinou vyššího počtu uměleckých příležitostí, do značné míry reflektuje geograficky široce rozprostřené pole zakázek, jejichž pomyslné jádro můžeme umístit právě do této metropole (malby pro konvent uršulinek) a jejího okolí (Altlengbach, Mattersburg, Enzesfeld). Určitým svorníkem druhé skupiny prací pro Waydhofen an der Thaya, Grossweikersdorf a Náměšť nad Oslavou, byla osobnost objednavatele Jana Leopolda hraběte Kuefsteina (1676–1745), jenž na svých panstvích inicioval řadu stavebních projektů spojených s novými malířskými úlohami. Dalším velkým okruhem malířových moravských prací jsou závěsné oltářní obrazy vytvořené pro dominikánský řád v Brně a ve Znojmě. Pestrou škálu zakázek doplňují Aigenova díla nacházející se v kapli hradu Hrastovec poblíž Mariboru.

Rozmanitou a značně rozsáhlou kategorii Aigenova œuvru představovala malba žánrových výjevů a krajinných scenérií s figurální stafáží drobných formátů, jejíž základy byly v Rakousku na přelomu 17. a 18. století položeny především Antonem Faistenbergerem (1663–1708) a Josefem Orientem (1677–1747). Ve stejném okamžiku jako Aigen se ve Vídni usadila také skupina malířů, kteří od dvacátých let 18. století začali zásobovat místní trh velkým počtem rozličných kabinetních kusů. Jednalo se zejména o Christiana Hilfgotta Branda (1694–1756), Maxmiliana Josepha Schinagla (1697–1762), Johanna Franze Nepomuka Lauterera (1700–1733) či Franze Christopha Jannecka (1703–1761), v jejichž tvorbě je možné sledovat postupné inovace krajinné kompozice nezávislé na pouhém eklektickém následování holandských, italských či francouzských maleb. Impulzy z Nizozemí nacházely svůj odraz také ve formě vzájemné spolupráce malířů, což dokládají Aigenovy stafážní figury rozmístěné v krajinných scenériích vytvořených Schinaglem či Brandem.

Úbytek církevních zakázek na konci čtyřicátých let koresponduje s narůstajícími aktivitami Karla Josefa Aigena v rámci vídeňské akademie. Již roku 1741 můžeme jeho jméno nalézt na seznamu členů tzv. Freye-compagnie, tedy pomocného sboru dobrovolníků zformovaném na akademii v důsledku závažné situace v období války o rakouské dědictví (1740–1748). Následující zmínka pochází z roku 1745, konkrétně z obsáhlého seznamu Liste des Academiciens. V rozmezí let 1748–1751 byl Aigen zapleten rovněž do tzv. Astorfferovy aféry. Jeho jméno se totiž objevilo v hromadném protestním dopise císařovně, v němž členové akademie vyslovili nesouhlas se zamýšleným jmenováním dvorního pozlacovače Ferdinanda Astorffera (1692–1771) do funkce ředitele instituce. Roku 1754 předložil svůj Aufnahmewerk, obraz s námětem Kázání sv. Jana Křtitele, na jehož základě byl v červnu 1755 přijat za řádného člena akademie. V období od roku 1751 až do své smrti se Aigen opakovaně účastnil voleb na post rektora akademie. V konkurenci malířů jako byl Paul Troger (1698–1762), Michelangelo Unterberger (1695–1758) či Martin van Meytens (1695–1770) nikdy výrazněji neuspěl. O Aigenových nesporných kvalitách však hovoří jeho opakované zvolení (1751, 1754, 1757) na pozici jednoho ze tří profesorů malby. Během více než jedné dekády tak měl olomoucký rodák možnost předat svým žákům četné impulzy pramenící z širokého repertoáru své tvorby sahající od rozměrných figurálních scén přes portrétní tvorbu až ke kabinetní malbě.

Dílo

1734, Altlengbach

kostel sv. Šimona a Judy Tadeáše, oltářní obraz

1740, Waidhofen an der Thaya

kostel Nanebevzetí Panny Marie

1740, Grossweikersdorf

kostel sv. Jiří, oltářní obraz

1740–1743, Brno

klášterní kostel sv. Michala, oltářní obraz
kostel Nejsvětější Trojice ve Střelicích u Brna, oltářní obraz

kolem 1743, Znojmo

kostel sv. Kříže, oltářní obraz

1741, Mattersburg

kostel sv. Martina z Tours, oltářní obraz

1743, Vídeň

refektář kláštera řádu sv. Voršily, obraz

1743, Enzesfeld

kostel sv. Markéty, oltářní obraz

1743–1745, Náměšť nad Oslavou

kostel sv. Jana Křtitele a kaple sv. Anny, oltářní obrazy

1745, Hrastovec

kaple stejnojmenného hradu poblíž Mariboru, oltářní obraz

Zastoupení v muzeích a galeriích

Österreichische Galerie Belvedere; Nordico Stadtmuzeum Linz; Wallraf-Richartz-Muzeum; Národní galerie Praha; Moravská galerie; Muzeum umění Olomouc; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Szépművészeti muzeum; Múzeum vo Svätom Antone; Narodna galerija Ljubljana

Prameny

Zemský archiv v Opavě – Státní okresní archiv Olomouc (ZAvO‒SOAO), fond sbírky matrik Severomoravského kraje, Matrika narozených římskokatolického farního úřadu sv. Mořice, 1682–1722, inv. č. 5585, sign. O III 3; Altmatrikenarchiv des Metropolitanpfarre St. Stephan Dompfarre, Taufbuch (1715–1730), sign. 01-057, 01-065; Altmatrikenarchiv des Metropolitanpfarre St. Stephan Dompfarre, Trauungsbuch (1714–1716), sign. 02-040; Altmatrikenarchiv des Metropolitanpfarre St. Stephan Dompfarre, Sterbebuch (1761–1764), sign. 03-29; Österreichisches Staatsarchiv, Verlassenschaftsabhandlung Aigen Karl, k.k. Akademiemaler (1763), AT- HHStA HA OMaA 733-127; Andreas Schweigl, Bildende Künste in Mähren, Moravský zemský archiv Brno, fond G 11 – Františkovo museum, inv. č. 196, fol. 32; Johann Quirin Jahn, Nachricht von den vornehmsten Künstlern, so in Wienn gelebt haben, Archiv Národní galerie Praha, fond 142 – J. J. Q. Jahn, sign. AA 1222/8; Jan Petr Cerroni, Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren (1807), Moravský zemský archiv Brno, fond G 12 – Cerroniho sbírka, inv. č. I–32, fol. 36–37; Österreichisches Staatsarchiv, Gustav Gugitz: Auszüge aus dem Totenprotokoll 18. Jahrhundert (A F), W 189 1. Ex. 10, s. 8; Archiv Ústavu dějin umění AV ČR, fond Vincenc Kramář (VK), C. Aigen, kart. XVII, sv. 6, fol. 238–259; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Freicorps, VA 2 Mappe 1, 1741 fol. 365, 366; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Liste des Academiciens presentée au Marechal de Cour le 22 fevrier 1745, VA 2, fol. 15v – 16r; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Matrikelbücher, 372, 1a/3, 374, 1a/3; 59¾/1; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Affäre Astorfer, VA 2 Mappe 1, 1750 fol. 33–34; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, van Schuppens Nachlass, VA 2 Mappe 1, 1750 (zu datieren post 1754) fol. 61/6; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Verwaltungsakten der Akademie der bildenden Künste in Wien, 1751, fol. 85, fol. 86; 1754, fol. 116/120; 1757, fol. 152, fol. 153; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Kriegssteuer, VA 2 Mappe 1, 1759 fol. 164, 165; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Personalstand, VA 2 Mappe 1, 1760 fol. 172; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Verzeichnis der Angehörigen des Akademiecorps 1741, VA 1809 fol. 117; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Verzeichnis der im Ratssaal befindlichen Gemälde, VA 1816 fol. 345; Archiv der Akademie der bildenden Künste in Wien, Bleistiftvermerk Anton Weinkopf 1791, 20.183-E.

Literatura

Johann Rudolf Füssli, Allgemeines Künstlerlexicon, Orell, Geßner, Füeßlin und Compagnie, Zürich 1779, s. 7; Anton Weinkopf, Beschreibung der Kaiserl. Königl. Akademie der bildenden Künste, Wien 1783, s. 147; Christian von Mechel, Catalogue des tableaux de la Galerie impériale et royale de Vienne, Basel 1784, s. 310; Johann Rudolph Füssli, Annalen der bildenden Künste für die österreichischen Staaten, Wien 1801, s. 13–19; Gottfried Johann Dlabačz, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815, sl. 32; Josef Hoser, Catalogue raisonné, oder, Beschreibendes Verzeichniss der im Galleriegebäude der Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde zu Prag aufgestellten Hoser’schen Gemälde-Sammlung, Prag 1846, s. 12; Die historische Ausstellung der k. k. Akademie der bildenden Künste in Wien, Wien 1877, s. 152–153, 193–194, 216–217; Karl Friedrich Arnold von Lützow, Geschichte der kais. kön. Akademie der bildenden Künste. Festschrift zur Eröffnung des neuen Akademie-Gebäudes, Wien 1877, s. 30–34, 146; Michael Bryan,Aigen, Karl, in: Robert Edmund Graves(ed.), Bryan’s Dictionary of Painters and Engravers (A–K) I, London 1886, s. 10; Alexander Hajdecki, in: Albert Starzer (ed.), Quellen zur Geschichte der Stadt Wien VI, Wien 1906, s. 319, č. 12111, s. 345, č. 12867, s. 384, č. 14057; Ulrich Thieme – Felix Becker, Allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart I, Leipzig 1907, s. 146–147; Václav Kotrba: Karel Aigen, in: Václav Kotrba – Josef Tumpach – Antonín Podlaha (edd.), Český slovník bohovědný I., Praha 1912, s. 191; Hermann Alexander Müller, Allgemeines Künstler-Lexikon: Leben und Werke der berühmtesten bildenden Künstler, Band I. (Aachen-Fyt), Frankfurt am Main 1921, s. 11; Georg Kaspar Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, Elfenbeinarbeiter… I, Wien 1924, s. 31; Prokop Toman, Slovník československých výtvarných umělců, Praha 1927, s. 10; Julius Röder, Die Olmützer Künstler und Kunsthandwerker des Barock. 1. Maler, Bildhauer, Goldschmiede, Goldschläger, Gold und Silberarbeiter, Perlhefter und Glaser (Glasmaler, Glasschneider, Spiegelmacher), Olomouc 1934, s. 44–45; Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 9; Walter Wagner, Die Geschichte der Akademie der bildenden Künste in Wien, Wien 1967, s. 25–28; Heinz Schöny, Wiener Künstler-Ahnen. Genealogische Daten und Ahnenlisten. Wiener Maler I. (Mittelalter bis Romantik), Wien 1970, s. 70; Sylvia Hofstätter, Johann Christian Brand 1722–1795, Institut für Kunstgeschichte UNIVIE (dizertační práce), Wien 1973, s. 22; Walter Cerny, Die Mitglieder der Wiener Akademie. Ein geschichtlicher Abriss auf Grund des Quellenmaterials des Akademiearchivs von 1751 bis 1870, Wien 1978, s. 18; Peter Pötschner, Wien und die Wiener Landschaft: spätbarocke und biedermeierliche Landschaftskunst in Wien, Salzburg 1978, s. 21–24; Elisabeth Herrmann-Fichtenau, Der Einfluss Hollands auf die österreichische Malerei des 18. Jahrhunderts, Wien 1983, s. 98; Jan Kříž, K otázce námětových předloh u Norberta Grunda, Umění 32, 1984, s. 302, pozn. 41; Franz Weigl, Der Landschafts- und Genremaler Christian Hilfgott Brand. 16. März 1694 Frankfurt/Oder – 22. Juli 1756 Wien, Institut für Kunstgeschichte UNIVIE (diplomová práce), Wien 1987, s. 11–12; Ferdinand Gutschi, Michael Angelo Unterberger in den Akten der Akademie, in: Johann Kronbichler (ed.), 300 Jahre Akademie der bildenden Künste in Wien. Michael Angelo Unterberger in seiner Wiener Zeit, Wien 1992, s. 61–84; Günter Meißner (ed.), Saur allgemeines Künstlerlexikon: die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, Band 1, A-Alanson, München 1992, s. 649; Manfred Koller, Die Brüder Strudel. Hofkünstler und Gründer der Wiener Kunstakademie, Innsbruck 1993, s. 108, s. 129, pozn. 545; Eduard Hindelang (ed.), Franz Anton Maulbertsch und der Wiener Akademiestil, Langenargen 1994, s. 56, 60, 320; Johann Kronbichler, Michael Angelo Unterberger 1695–1758, Salzburg 1995, s. 257–258, přílohy D 25, D 26, s. 261, přílohy D 42, D 43, D 44, s. 262–263, přílohy D 49, D 50; Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, Umění Baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 151; Marjeta Ciglenečki, Oprema gradov na slovenskem Štajerskem, Univerza v Ljubljani (dizertační práce), Ljubljana 1997, s. 57; Burton Fredericksen – Julia Armstrong (edd.), Verzeichnis der verkauften Gemälde im deutschsprachigen Raum vor 1800, München 2002, s. 169; Lubomír Slavíček, „Die Nachrichten müssen dasselbst kurz zusammen gefasset werden …“ Johann Quirin Jahn und seine Nachricht über die Wiener Künstler des 17. und 18. Jahrhunderts in den „Frankfurter gelehrten Anzeigen“ (1775), Opuscula historiae artium F 49, 2005, s. 112; Lubomír Slavíček, Karel Josef Aigen, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 2006, s. 63; Manfred Grieb, Nürnberger Künstlerlexikon Bildende Künstler, Kunsthandwerker, Gelehrte, Sammler, Kulturschaffende und Mäzene vom 12. bis zur Mitte des 20. Jahrhunderts, Band I. (A–G), Nürnberg 2007, s. 12; Herbert Haupt, Das Hof- und hofbefreite Handwerk im barocken Wien 1620 bis 1770, Wien 2007, s. 374; Petr Arijčuk, Dominikáni a hrabě Kuefstein. K zakázkám malíře Karla Aigena na Moravě, Opuscula historiae artium F 57, 2008, č. 52, s. 89–110; Milan Togner, Barokní malířství v Olomouci, Olomouc 2008, s. 109–110; Kurt Mühlberger, Die Matrikel der Universität Wien, VII. Band: 1715/26–1745/46. Publikationen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung, VI. Reihe: Quellen zur Geschichte der Universität Wien, 1. Abteilung, 7. Band. Wien – München 2011, s. 500; Martina Jandlová Sošková, Norbert Grund a vídeňská kabinetní malba, in: Marcela Vondráčková (ed.), Norbert Grund. Velký mistr malých formátů, Praha 2019, s. 48–66, zvl. 55–60; Maike Hohn, Mildorfer und die Wiener Akademie, in: Stella Rolling – Maike Hohn (edd.), Josef Ignaz Mildorfer. Rebell des Barock, Wien 2019, s. 81–90, zvl. 86–90; Tina Košak, Janez Ernest II. grof Herberstein in naročila opreme za župnijsko cerkev sv. Lenarta v Slovenskih goricah, Acta Historiae Artis Slovenica 25, 2020, s. 105, pozn. 13; Maike Hohn, Karel Josef Aigen (1685 Olomouc/ Olmütz – 1762 Wien), in: Thomas Habersattler – Astrid Ducke (edd.), Natur wird Bild. Österreichische Barocklandschaften, Salzburg 2021, s. 135–138; Jiří Štefaňák, Karel Josef Aigen. Mezi Moravou, Vídní a Nizozemím (diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), Brno 2023.

Autor | autorka

Jiří Štefaňák – Michaela Šeferisová Loudová (Seminář dějin umění FF MU)