Mandík, Michael

(1640, Gdańsk – 15. května 1694, Tovačov)

Též Michael Mandick. Sochař činný ve druhé polovině 17. století na Moravě.

Roku 1669 přišel z Vídně do Kroměříže, kde pracoval pro biskupskou rezidenci. Kvůli neshodám s biskupem roku 1673 odešel na krátko zpět do Vídně. Následně se usadil ve Znojmě a pracoval na moravských zakázkách. Pro Olomouc vytvořil v 80. letech kašnu Neptuna a Herkula, sochu sv. Mořice pro kostel sv. Mořice. Ve stejné době se odstěhoval do Tovačova, kde pracoval pro hraběte Salma a pro premonstrátský klášter Hradisko u Olomouce. Mandík patří k první vlně moravských pobělohorských sochařů, jehož dílo bylo lehce poznamenáno italismy.

Literatura

Vilém Jůza – Ivo Krsek – Václav Richter, Kroměříž, Praha 1963, s. 44–46; Ivo Hlobil – Pavel Michna – Milan Togner, Olomouc, Praha 1984, s. 106; Milan Togner, Mandík (Manik, Mandick), Michael, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 477–478.