Grund, Norbert

(pokřtěn, 4. prosince 1717, Praha – 17. června 1767, Praha)

Norbert Josef Karel Grund, též Grundt, něm. Norbert Joseph Carl Grund, Grundt. Pražský malíř miniatur a kabinetních obrazů, převážně s žánrovými náměty.

Syn Kristiána Grunda (1687–1751), dvorního malíře a správce obrazárny Libštejnských z Kolovrat, a Ludmily, roz. Spannenbergerové († 1729). Malířství se věnovali i jeho dva mladší bratři, František Karel (1720–1743) a Kristián Petr Pavel (1722–1784).

Vyučil se u svého otce, studium ukončil v roce 1737, ale poučení nacházel i v pražských obrazárnách, zejména v kolovratské obrazárně v Praze na Malé Straně. Po vyučení odešel do ciziny, kde je doložen jeho pobyt ve Vídni (mezi lety 1738 až 1751). Zvažuje se i jeho cesta do Německa (návštěva bratra Jana Eustacha /* 17. 3. 1729/ ve Würzburgu), cesta do Itálie se zdá spíše nepravděpodobná. Z cest se vrátil nejpozději v roce 1751, kdy se v Praze oženil s Ludmilou Klingerovou († 20. 1. 1797), s níž měl osm dětí. Roku 1753 se stal mistrem malostranského malířského cechu.

Byl ovlivněn vídeňským malířem Franzem de Paula Ferg (1689–1740), s nímž se však nesetkal, neboť v době Grundova pobytu ve Vídni působil Ferg v Anglii. Grundova tvorba byla dále inspirována benátskou malbou, francouzskou rokokovou malbou a také obrazy holandských malířů. Právě prolínání nizozemských, francouzských a italských prvků je pro jeho tvorbu typické. Často se tak na Grundových obrazech objevují nizozemské realistické motivy komponované do typicky francouzských arkadských scén a provedené v italském koloritu.

Pro jeho ranou tvorbu, spjatou více s barokní stylovou polohou, jsou charakteristické hřmotnější a těžkopádnější figury. Prostor obrazu je definován postavami a fragmenty architektury. Ve vrcholném období padesátých let 18. století mají Grundovy obrazy pestrý kolorit a uvolněný rukopis. V pozdním období přechází kolorit do chladnější barevné škály a objevuje se jemnější malba se subtilními postavami. Tato fáze byla ukončena umělcovou předčasnou smrtí v roce 1767.

Již od samého počátku byl Norbert Grund inspirován především grafikami. Z grafické produkce přebíral postavy, prvky pozadí i celé kompozice, které obměňoval dle svých potřeb.

Je dochováno několik stovek jeho děl, která se nacházejí ve státních i soukromých sbírkách po celé Evropě, je proto velmi obtížné rekonstruovat chronologii vzniku maleb. Tento stav zhoršuje nedostatek archivního materiálu a poměrně malé množství signovaných děl, z nichž je malířem datováno pouze jediné. Dataci rovněž stěžuje časté opakování námětů, ke kterým se Grund v průběhu života opakovaně vracel, a dále jen nepatrné rozdíly mezi jeho díly a díly jeho širšího malířského okruhu.

Norbert Grund pracoval více pro volný trh než na přímou objednávku. Jeho cílovou skupinou byla střední třída a umělci, kterým dodával rozměrově a cenově dostupná díla, jež se těšila značné oblibě soukromých sběratelů. To dokazují nejen grafické přepisy jeho děl, vytvořené malířovým přítelem, rytcem Janem Jiřím Balzerem (1736–1799), ale také kopie jeho děl zhotovované ještě v první polovině 19. století. Grund se rychle přizpůsoboval poptávce a sledoval sběratelský vkus, dokázal však pracovat rovněž na individuální objednávku. Existuje i nepodložená domněnka, že malíř svoje obrazy prodával osobně na Uhelném trhu v Praze a jeho děti je nabízely u bran pražských kostelů (z důvodu neutěšené finanční situace rodiny).

Jan Jiří Balzer vytvořil na 200 grafických listů podle obrazů Norberta Grunda, které vydával samostatně nebo v sérii. Vzorem mu byly obrazy převážně ze sbírky malíře Jana Jakuba Quirina Jahna a pražského zlatníka Jakuba Koberweina.

Spektrum Grundovy umělecké činnosti zahrnuje zejména žánrovou malbu, k níž patří vyobrazení galantních scén, zahrad lásky, veselých společností, vesnických a městských výjevů (vesnická svatba, hostince) či zobrazení lidí na okraji společnosti (žebráci, cikáni, slepci aj.). Další oblast Grundovy tvorby tvoří arkadské výjevy, obrazy s loveckou a vojenskou tématikou, biblické výjevy a zobrazení ročních období a múz. Obrazy malých formátů jsou malovány převážně na měděné nebo dřevěné podložce, méně často na plátně.

Literatura

[Johann Quirinus Jahn], Vermischte Nachrichten aus Deutschland, Neue Bibliothek der schönen Wissenschaften und freyen Künste XVIII, Leipzig 1775, s. 324–327; Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien I-III, Prag 1815, sl. 509–510; Constant von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich V, Wien 1859, s. 397–399; Eduard Herold, Malebné cesty po Praze, Praha 1866, s. 586; Karel Chytil, Norbert Grund, Květy: Listy pro zábavu a poučení s časovými rozhledy 5/X, 1883, s. 427–440; Victor Barvitius, Katalog obrazárny v Domě umělců Rudolfinum v Praze, Praha 1889, s. 80–95; Hans Vollmer (ed.), Thieme-Becker. Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart15, Leipzig 1907, s. 143; Prokop Toman, Norbert Grund, Máj 9, 1911, s. 396–398, 412, 423–424; Antonín Matějček, Norbert Grund, Volné směry 16, 1912, s. 294–304; Prokop Toman, O životě Norberta Grunda, Volné směry 16, 1912, s. 267–293; Antonín Matějček, Galerie v Rudolfině, Praha 1913, s. 144–146; Václav Vilém Štech, O Norbertu Grundovi, Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1916, Praha 1917, s. 47–48; Prokop Toman, Glosy k životu a dílu N. Grunda, Volné směry 19, 1918, s. 183–185; Prokop Toman, Soudobé galerie českých mistrů v Praze, Dílo 23, 1931, s. 300–304; X. [výstava] Norbert Grund: Olejomalby a kresby z klášterního a soukromého majetku, Praha 1932; Antonín Matějček, Norbert Grund, Praha 1937; Antonín Matějček, Watteau a Grund, Umění 11, Praha 1938, s. 187–192; Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 274–276; Vladimír Novotný, Příspěvek k počátkům malířského díla N. Grunda, in: Cestami umění – Sborník k poctě šedesátých narozenin Antonína Matějčka, Praha 1949, s. 192–199; Jan Kříž, K otázce vývojových proměn Grundova díla, Umění 12, 1964, s. 109–134; Fritz Novotný – Jan Kříž, Norbert Grund 1717–1767, Wien 1967; Jan Kříž, Norbert Grund 1717–1767, Praha 1967; Jan Kříž, Norbert Grund: Nové příspěvky k poznání malířova díla, Liberec 1972; Oldřich Jakub Blažíček, Barok v Čechách, Praha 1973, s. 129–132; Jaromír Neumann, Český barok, Praha 1974, s. 118–120; Jan Kříž, K otázce námětových předloh u Norberta Grunda, Umění XXXII, 1984, s. 281–305; Pavel Preiss, Malířství pozdního baroka a rokoka v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 781–782; Ivana Kyzourová, Strahovská obrazárna, Praha 1993, s. 92–98; Michal Šroněk, Grund, Norbert, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 232; Jan Kříž, Norbert Grund – jistoty a otazníky, Starožitnosti a užité umění: měsíčník pro sběratele a znalce 6, 1995, s. 8–9; Hana Seifertová – Anja K. Ševčík – Jiří Třeštík, S ozvěnou starých mistrů, Praha 1997, passim; Sylva Dobalová – Vít Vlnas, Umění manýrismu a baroka v Čechách, Praha 2005, passim; Lubomír Slavíček, Sobě, umění, přátelům, Brno 2007, passim; Jan Baleka, Grund (Grundt), Norbert (Norbert Joseph Carl), in: Saur Allgemeines Künstlerlexikon. Die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker LXIII, München – Leipzig 2009, s. 444–445; Tomáš Hladík – Marcela Vondráčková, Baroko v Čechách, Praha 2013, passim; Marcela Vondráčková, Čtyři roční doby. Jan Balzer a Norbert Grund, Ars linearis 6, 2016, s. 52–59, 148–151; Jan T. Štefan – Jiří Jůza, Norbert Grund pinx. – Johann Balzer sc., Ostrava 2018; Marcela Vondráčková – Marius Winzeler, Norbert Grund: 1717–1767: Půvab všedního dne, Praha 2017; Marcela Vondráčková (ed.), Norbert Grund. Velký mistr malých formátů (katalog Národní galerie v Praze), Praha 2020.

Externí zdroje

Martin Kučera, Grund Norbert Josef Karel 1717–1767, in: Biografický slovník českých zemí; Martin Kučera, Rodina malířů a hudebníků, in: Biografický slovník českých zemí.

Autor | Autorka

Jakub Žák (Seminář dějin umění FF MU)